Umělec Jiří Černický remixuje v Galerii Woxart malbu na 3D

Chameleonsky proměnlivý umělec Jiří Černický byl už lecčím, vyjadřoval se instalací, objekty, performancí, videem, dokonce vyšíval jehelníčky. Nyní se vrací, nikoli poprvé, k podstatě výtvarného umění, k malbě.

Čyřiačtyřicetiletý laureát Ceny Jindřicha Chalupeckého, který pravidelně vystavuje v evropských i severoamerických galeriích, představuje soubor devíti obrazů v pražské galerii Woxart. Výstava nazvaná Kefírová dráha potrvá do 30. června.

Černického malby však nejsou ve skutečnosti žádným návratem ke kořenům. Nejméně u poloviny z vystavených děl si divák nebude jistý, jestli spíš nehledí na objekty. Černický totiž domýšlí některé malířské tendence autorů dvacátého století a malba je mu občas spíš tématem, ačkoli on sán na termínu "malby" u svých prací trvá.

První dva černobílé obrazy nazvané Akčnější a Ještě akčnější jsou uzavřené do úzkých vitrín. Malba totiž "vyskakuje" z plátna, pastózní linky se jako polypy uchytávají na plátně i na skle. Autor reaguje na hnutí akční malby, jejímž představitelem byl například nejdražší malíř moderního umění Jackson Pollock.

Akční Pollockova malba však znamenala akci jen pro malíře, který běhal po plátně rozprostřeném na zemi s kyblíkem barvy. Černický se pokusil oživit samotný obraz, který se jako exotický predátor snaží uniknout ze zajetí vitríny.

Jinou verzi akční malby představuje dvojice průhledných boxů nacpaných drobným bílým odpadem, kterým protéká černá linka. Je to emulze smíchaná s kyselinou a svým stékáním deformuje věci uvnitř. Boxy mají název Vnitřní akce.

"Podobně jako Julian Schnabel, který si práci ztěžoval tím, že maloval do ostrých střepů rozbitých talířů, maluju ve ztíženém prostředí," vysvětluje umělec, který tvar kyselinové malby uvnitř boxu mohl jen obtížně ovlivnit.

Nejvýtvarnější prací výstavy jsou dva obrazy, jejichž malby vystupují dopředu, jen na několika místech jsou ukotveny, vypadají však, jako by před plátnem levitovaly.

Pavučina černých linek na obraze Antény připomíná čínské znaky. "Jsou to ale antény od nás z baráku, jen asi tak čtyřikrát zmenšené," říká výtvarník, který se až následně dozvěděl, že tvary antén, tak jak je zachytil, skutečně dávají v čínském znakovém systému nějaký smysl.

"Antény mají skutečně něco společného s kaligrafií. Čínská kaligrafie má svůj vnitřní význam, vnitřní energii a antény jsou také jistým energetickým prvkem," dodává Černický.

Čínský podtext má také několikačetné dílo nazvané Kaligrafický komiks.

Do úzkých, pod sebou řazených vitrín autor napěchoval drobný odpad, narozdíl od boxů Vnitřní akce ale různobarevný. Zdálky to připomíná komiksové stripy z časopisu, zblízka jsou viditelné tuby od kosmetiky, rukavice, součástky mobilů, hodinky či golfový míček.

Všechno je ale rozbité, neúplné, namačkané do "nečitelné" hmoty, mezi kterou se znovu vine černá linka malířské barvy.

Víc než původ jednotlivých součástek je důležitá barevnost a černá stopa malíře. "Je to chronologie barev, dohromady to vytváří abstraktní 3D komiks," vysvětluje umělec, který svou výstavou posouvá význam termínu malba. Jakoby historicky zažitý malířský postup potřeboval aktualizovat.

"Nebráním se historii, jen ji stavím do jiného světla, jako dýdžejové, kteří dělají elektronické úpravy starých skladeb," dodává Jiří Černický.