Rusko bude mít na Evropu ještě větší vliv než v minulosti, myslí si spisovatel Martin Sichinger

Při psaní mi jde spíš o zachycení krajiny a její atmosféry, jsem fascinovaný Šumavou a krajem kolem Lužnice, říká prozaik Martin Sichinger (1967), který se narodil ve Vimperku. V roce 2005 vydal knihu povídek Přes čáry a vlny, o tři roky později román Cukrový klaun, odehrávající se v bývalém vojenském prostoru Boletice a ověnčený Literární cenou Knižního klubu.

Nyní publikoval různorodou dvojici knih - v nakladatelství Argo sci-fi příběh Hudba pro Anvilany odehrávající se v roce 2030 a v Knižním klubu román Jediná bytost o parašutistickém výsadku za druhé světové války.

HN: Podle knihy Hudba pro Anvilany, v níž ruský koncern EněrGaz pohltí ČEZ, to vypadá, že naši budoucnost vidíte opět v ruském područí.

Ano. Po druhé světové válce o nás stál Sovětský svaz především kvůli zásobám uranu a dnes se zajímá o naše energetické firmy. Rusko bude mít na střední a západní Evropu ještě větší vliv než v minulosti, protože bude kontrolovat stále větší podíl ropy a zemního plynu.

Letos u nás vyšla pozoruhodná kniha českého emigranta Roberta Buchara s názvem Revoluce 1989 - utajené informace ze zákulisí, v níž autor vede rozhovory s bývalými agenty CIA a KGB. Ti dokazují, že tajným plánem Ruska bylo a je ovládnutí Evropy po oslabení role Spojených států. K tomu využívají řady metod, na kterých se v minulosti dost často podílela i ČSSR.

HN: Například?

Sověti v roce 1961 došli k závěru, že drogou budoucnosti je kokain. Vyslali tedy československé a východoněmecké chemiky, kteří v roce 1964 v pralesích Jižní Ameriky zprovoznili největší laboratoř na výrobu drog na světě, z níž se distribuovaly do USA. Spotřeba kokainu v té době nesmírně vzrostla.

V šedesátých letech u nás dokonce Sovětský svaz pořádal školení překupníků drog. Takhle jsme - dlouhodobě a vcelku efektivně - bojovali na straně Rusů. Je škoda, že se nikdo z našich historiků této kapitole nevěnuje, a člověk se o tom dozvídá jen v útržcích a náhodou.

HN: Je ale asi také otázka, nakolik jsou to fakta a nakolik jen spiklenecké teorie... Vraťme se raději k Hudbě pro Anvilany. Co stálo na začátku této sci-fi?

Základem byla skutečná historická událost - objev otce Pelegrina Ernettiho, tedy chronovizor, přístroj pro cestování časem, a potom vyprávění lidí z okolí Veselí nad Lužnicí a Třeboně. Tam se prý vyskytují tajemné elektrické koule, které s oblibou pronásledují nic netušící občany.

HN: Do jižních Čech je rovněž umístěn příběh souběžně s Hudbou pro Anvilany vydaného románu Jediná bytost, který zas vypráví o výsadku českých parašutistů za druhé světové války. Podle čeho si vlastně témata a žánry pro své knihy vybíráte?

Jsou věci, které mě zaujmou, a já vůbec nechápu proč. Prostě je nemůžu dostat z hlavy. Ale to je nejspíš právě to, co mě na psaní fascinuje nejvíc. Například na začátku Jediné bytosti stály dva naprosto nesouvisející momenty.

Nejdřív jsem v Encyklopedii českých mlýnů četl o dřevěném mlýnu na Lužnici, který před válkou povodeň posunula o deset metrů z původních základů, a druhý den se muži z vesnic v okolí domluvili, že se ho pokusí zase dostat zpátky. A dokázali to. Tak jsem asi týden bez ustání myslel na ty vesnické chlapy, kteří se všichni sejdou ráno na břehu řeky s provazy a posunou mlýn na původní místo.

HN: A druhým podnětem k sepsání Jediné bytosti byl jaký zážitek?

Jedna anglická studentka se mě zeptala, proč v pátek odpoledne odjíždějí Češi na chalupy. Pokoušel jsem se jí to vysvětlit a ona z legrace řekla: Tak to si taky v Anglii koupím chalupu, u nás je nejblíž Chichelley Hall, a zrovna je na prodej... Vyprávěla mi, že Chichelley Hall byl zámeček, který za druhé světové války dal britské armádě k dispozici plukovník ve výslužbě.

Zámeček byl ale plný vzácných nástěnných a stropních maleb od Williama Kenta a drahého nádobí, a když se plukovník dozvěděl, že tam budou českoslovenští vojáci, nechal stěny i stropy pobít hobrou a nádobí a vybavení zamknout v místnostech, do kterých neměli přístup. Tak jsem další týden myslel na naše parašutisty, jak v zatemněném zámečku v Anglii chodí pod malbami italského nebe zakrytými hobrou... A z těch dvou obrazů nakonec vznikla Jediná bytost.