Jan Garbarek a Hilliard Ensemble změnili památník na Vítkově ve zvukovou katedrálu

Zahajovací koncert festivalu Struny podzimu splnil vysoká očekávání. Norský saxofonista Jan Garbarek a britské vokální kvarteto The Hilliard Ensemble při svojí druhé návštěvě Prahy proměnili Národní památník na Vítkově ve fascinující zvukovou katedrálu.

Hudebníci se obešli bez ozvučení a přestože poněkud ostřejší akustika sálu vzbuzovala zpočátku obavy, dokázali ji opanovat.

Nespokojili se s postáváním na pódiu, ale například zpěvem a hrou ze všech rohů sálu dosáhli kvadrofonního efektu a proplétali harmonie doslova nad hlavami diváků. Impozantně působil i moment, kdy ansámbl muzicíroval pomalu kráčejíc v řadě mezi diváky.

Nešlo přitom o žádné levné triky k připoutání pozornosti, ale o vysokou hru s akustikou. Právě díky pohybu a hře ozvěn dokázali Garbarek a Hilliard Ensemble roztříštit funkcionalistický "kvádr" památníku, jako by šlo o členitý interiér chrámu, a vyvolat třeba dojem pravoslavné liturgie. Navíc duchovní rozměr hudby zůstal nadřazen hříčkám se zvukovým prostorem.

Převládal repertoár aktuálního alba Officium Novum. Průzračností nadchla úprava Litanie ruského skladatele Nikolaje N. Kedrova. Ale přestože převažovala "meditativní" nálada, hudebníci se dokázali i jazzově rozvášnit. Jako v Pérotinově skladbě Alleluia. Nativitas ze 12. století, s vokálním kvartetem soustředěným na rytmizování a odvázanou Garbarkovou improvizací.

Vedle Garbarka vynikal "přírodní úkaz" kontratenoru Davida Jamese, ovšem vypichovat individuální výkony nemá v případě vrcholného souznění hudebníků smysl.

Stejně jako se v hudbě potkávalo posvátné a profánní, staré a nové či hudební tradice východu a západu, prolínaly se i jednotlivé skladby v rozsáhlejší, hypnoticky působící útvar. Publikum tak až na výjimky nedostalo během koncertu prostor k "rušivému" potlesku. O to nadšenější byly závěrečné ovace ve stoje.

Pokud Národní památník někomu připomněl negativní historické souvislosti, Jan Garbarek a The Hilliard Ensemble dokázali "zlé duchy" dokonale vymést.

Ukázka z alba Officium Novum - Surp, Ter zorutheanc