Životopis Newtona přináší dobový kontext, popudlivou povahu fyzika jenom nakousne

Jméno Isaaka Newtona zná každé malé dítě - anebo přinejmenším znávalo, dokud se výuka netransformovala do vyhledávání na internetu -, takže knížečka s výmluvným názvem Newton, stručný životopis (2007) od renomovaného anglického prozaika a publicisty Petera Ackroyda (1949) má o čtenářský zájem postaráno.

Kniha je součástí série "stručné životopisy", kterou vydává Ackroydův anglický nakladatel. Z pera tohoto autora už vyšly také životopisy Geoffreyho Chaucera, Williama Shakespeara, Charlese Dickense či Edgara Allana Poea, což zapadá do celku Ackroydovy tvorby.

Životopisy na běžícím pásu

Zkraje osmdesátých let psal poutavé romány situované do Londýna, v nichž se inspiroval jednak historií, jednak s ní spojenou psychogeografií - jeho knihy o Londýně jako by našly inspiraci v populární Ripellinově knize o Praze.

Jak postupně sílil autorův zájem o anglickou historii, měnil se však i jeho myšlenkový přístup - z někdejšího stoupence avantgardních teorií se stával konzervativec, namísto ironie nastupoval patos. To samozřejmě není kritika, jen konstatování. Ostatně právě z tohoto období pocházejí jeho dvě nejzajímavější nebeletristické knihy.

První je již zmíněná kniha o Charlesi Dickensovi, v níž Peter Ackroyd brilantně využil znalost Londýna - pěšky prošel všechna místa, o nichž se slavný romanopisec 19. století zmiňuje, a čtenáři předložil úchvatnou mozaiku, konfrontaci klasického textu a pečlivého popisu místa, kde se děj odehrává.

Druhou pak je Londýn, biografie, pokus zachytit metropoli, vystihnout její "podstatu", osvětlit její význam v dějinách. Peter Ackroyd toho o Londýně i historii hodně ví, dokáže skvěle kombinovat "velkou historii" s drobnými, pozapomenutými historkami, s legendami, ústně tradovanými příběhy.

Bohužel, Ackroydova tvorba je posledních několik desetiletí značně nevyrovnaná. Na jedné straně zde máme tyto knihy skvostné, stejně jako několik velice podařených románů, na straně druhé narážíme na díla, která mají k dokonalosti daleko a nad nimiž se čtenář ptá, proč redaktor nezakročil.

Uvolněná dikce často autora svádí k povrchním soudům a někdy dokonce k pustému vymýšlení - to je případ knihy o Williamu Blakeovi. A tímto prizmatem je třeba se dívat na stručný životopis Newtona.

Sáhne-li čtenář po této knize, nesmí - a soudný člověk při pohledu na její rozsah ani nebude - očekávat vyčerpávající životopis. Takový najde třeba v biografii Richarda S. Westfalla, mohutné knize zvíci devíti stovek stran, kde se dočteme jak o fyzikově životě, tak o vývoji bádání a obecném vědeckém kontextu v jeho době.

Je zřejmé, že podat takový komplexní obraz nebylo Ackroydovým cílem. Z monumentálního, třicet let starého Westfallova díla čerpá - a poctivě ho uvádí v bibliografii - a svou knihu zaměřuje na tři aspekty fyzikovy osobnosti.

Obtížná povaha

Prvním je Newtonova obtížná, popudlivá povaha. Ivo Kraus v předmluvě k českému vydání výstižně říká, že v knize nenajdeme zmínku o Newtonově charakteru, která by byla pozitivní. Druhým aspektem je, že Peter Ackroyd fyzikovy převratné objevy a teorie zasazuje do širšího kontextu hledání pravdy o vesmíru - v jeho líčení se stávají vlastně jakýmsi vedlejším produktem širšího filozofického záměru.

Třetím tématem je Newtonovo náboženství. Velký fyzik v tomto krátkém životopise tak trochu připomíná dalšího Ackroydova hrdinu, Johna Miltona, jemuž věnoval knihu Milton v Americe. Newton je nesmiřitelný, osamělý, přesvědčený o své pravdě... Zatímco Miltonova umanutost vedla ke Ztracenému ráji, Newtonova neústupnost a jistá sobeckost k proměně moderní fyziky a matematiky.

Z tohoto pohledu je Ackroydova práce nepochybně přínosem. Nevtíravou formou přibližuje život a dobu velkého fyzika, zdaleka se nesoustředí jen na vědecké teorie, ale snaží se zasadit jeho dílo a myšlení do dobového kontextu. Nicméně snad lze vyslovit naději, že ze strany nakladatelství Academia - vzhledem k jeho názvu a tradici - to není, co se týče Isaaka Newtona, poslední slovo.

Třeba zmiňovaná monumentální Westfallova monografie anebo samotné Newtonovy spisy by se v českém překladu vyjímaly velmi hezky.