Státní ceny letos převezmou spisovatel Bajaja i výtvarník Skála

Laureátem letošní Státní ceny za literaturu se stal spisovatel Antonín Bajaja (na snímku). Ocenění si vysloužil za román Na krásné modré Dřevnici.

Za celoživotní dílo obdrží dnes večer Státní cenu za překladatelské dílo sinolog Oldřich Král. Ministerstvo kultury udělí rovněž ceny za divadlo Karlu Krausovi, za hudbu Ilju Hurníkovi, za výtvarné umění Františku Skálovi a za architekturu Aleně Šrámkové.

Jména laureátů oznámili dnes na tiskové konferenci zástupci ministerstva kultury.

„Je to radost, ale také tíha,“ uvedl pro HN Antonín Bajaja v reakci na vyznamenání Státní cenou. „Člověk si uvědomí, že to je závazek, že bude víc sledovaný, a že tím tedy ztrácí část soukromí a svobody. Ale já si stejně budu zas psát, jak chci.“

Zlínský prozaik Antonín Bajaja (1942) je autorem čtyř románů. Debutoval v roce 1982 románem Mluviti stříbro, který zdánlivě vyhovoval tehdejší poptávce próz z pracovního prostředí.

Profesí zootechnik Antonín Bajaja v něm však přinesl příběh ze zemědělství, který se z literárních zvyklostí 80. let vymykal značnou syrovostí.

V roce 1988 pak autor navázal dvojicí próz Duely. Za „romaneto“ Zvlčení pak získal v roce 2004 Literu za prózu. Nejnovější kniha vyšla v loňském roce, má název Na krásné modré Dřevnici a vznikala od šedesátých let až do roku 2009.

Román je koncipován jako soubor dopisů autorově sestře a ústředním tématem je vzpomínání na dětství ve Zlíně, později Gottwaldově, ve čtyřicátých a padesátých letech: „Šel jsem do první třídy – o Vánocích byly ještě paní učitelky a po Únoru už soudružky, takže my jsme se učili o prohnilé minulosti, zpívali jsme budovatelské písně a toužili po pionýrských šátcích,“ popisuje Antonín Bajaja historický zlom z dětského pohledu.

„Nakonec jsme je se sestrou opravdu získali a maminka řekla, ať ty hadry okamžitě sundáme. Natruc jsme ji neposlechli. Taky, jak píšu v knížce, jsem chtěl udat tetu, že poslouchá Svobodnou Evropu, a aby těch paradoxů nebylo málo, tak jsem mnohem později pro tuto stanici pracoval.“

Sinolog Oldřich Král (1930) je autorem řady významných překladů Knihy proměn, klasického čínského románu Sen o červeném domě, antologie zenových koánů Brána bez dveří, Tribunové sútry Šestého patriarchy, O válečném umění Mistra Sun, Sebraných spisů Mistra Zhuanga, Shiatových Malířských rozprav Mnicha Okurky, společně s Karlem Šiktancem vydal Tři nadání s podtitulem 3 x 24 starých básní o básnictví, malířství a kaligrafii.

Dramaturg, esejista a překladatel Karel Kraus po válce působil krátce jako dramaturg Divadla na Vinohradech, v letech 1956-1961, kdy činohru vedl Otomar Krejča, pak zastával stejnou pozici i v Národním divadle. S Krejčou poté zakládali slavné Divadlo za branou, kam se vrátil na pět let po jeho obnovení po roce 1989. Podepsal Chartu 77, od roku 1986 redigoval samizdatovou revui O divadle.

Bohaté skladatelské dílo Ilji Hurníka čítá opery, balety či symfonické skladby. Jako výborný klavírista zkomponoval i řadu skladeb pro tento nástroj. Vyzdvihována je také jeho pedagogická činnost.

Šrámková patří k nevýraznějším osobnostem české architektury. Od 70. let minulého století zrealizovala řadu zajímavých počinů, které charakterizuje hlavně střídmost, až minimalismus. Mezi nejznámější z nich patří slavná postmoderní budova ČKD v Praze na Můstku či odbavovací hala Hlavního nádraží.

Skálova kreativita jde napříč malířstvím, sochařstvím, komiksem, fotografií i hudební produkcí, podle toho, co ho zrovna inspiruje. Hlavním motorem jeho práce je přimět lidi přemýšlet jinak, než jsou zvyklí. Jeden ze zakladatelů skupiny Tvrdohlaví často tvoří z nalezeného, z jeho objektů je pak cítit tajemství i zvláštní kouzlo.

Slavnostní večer s udílením cen se uskuteční v pražském Veletržním paláci v 19.00. Ceny by měl šesti laureátům předat ministr kultury Jiří Besser (za TOP 09). Státní kulturní ceny se udělují u příležitosti státního svátku 28. října.

Rozhovor s letošním laureátem Státní ceny za literaturu, prozaikem Antonínem Bajajou, čtěte v zítřejších HN