Finalisté versus laureáti: V DOXu se ohlíží za Chalupeckého cenou

Tři včera otevřené výstavy v pražské galerii Dox se točí kolem jména Jindřicha Chalupeckého. Nejočekávanější je přehlídka letošních finalistů Chalupeckého ceny, jejichž výstava potrvá do 17. ledna.

Jméno vítěze bude vyhlášeno 23. listopadu. V Doxu vystavují i laureáti dvaceti předchozích ročníků soutěže a ve věži galerie je vystaven Chalupeckého "archiv".

Zájem o významného českého kunsthistorika letos zesilují dvě jubilea - sté výročí jeho narození a dvacet let od jeho smrti. Odkaz však umělce ani kurátory nijak nesvazuje. Chalupecký se stal značkou, ke které se hlásí jak obdivovatelé, tak umělci, jimž je sympatické, že se někdo respektovaný se vší vážností současným uměním zabýval.

Loňský vítěz Chalupeckého ceny Jiří Skála na otázku, co pro něj slavný kunsthistorik znamená, odpověděl lakonicky: "Jemné vibrace ze známého jména, to je tak vše."

Mladí vedle zralých

Souběžnost výstav finalistů a laureátů nabízí srovnání, které není úplně spravedlivé. Práce tří začínajících autorů a dvou autorských dvojic zůstávají ve stínu dvacítky vesměs zavedených umělců, z nichž zejména extrovertní David Černý strhává pozornost brutální instalací - na nádvoří zinscenoval scénu přepadení dodávky převážející obraz.

Nejméně ve dvou případech se však finalistům podařilo být vyrovnaným partnerem. Alice Nikitinová vrací "do hry" malbu, která se v posledních ročnících soutěže téměř vytratila. Náměty jejích velkých i extrémně malých pláten jsou výseče reality, které se bez svého přirozeného okolí stávají abstrakcí. Elektrická vedení pro tramvaje se na plátně proměnila v subtilní kaligrafii.

Stejný princip přenesla Nikitinová i do trojrozměrného formátu, pestře natřené a na půlkruhy rozřezané pneumatiky umístěné na podlaze galerie jsou zároveň uměleckým gestem, ale i předmětem přímo spojeným se skutečností (pneumatiky jako recyklované atrakce na dětském hřišti).

Obrazem: Slévárenské formy z Poldovky soutěží o Chalupeckého cenu přejít do fotogalerie

Dvojice Vasil Artamonov a Alexey Klyuykov se jako autoři staví do pozadí. Ve svém "kabinetu" vystavili dřevěné modely, které v Poldi Kladno kdysi sloužily k výrobě slévařských forem. Barevné modely poznamenané stářím působí sošně a připomínají fragmenty neznámých strojů či lodí.

Umělci vystavili modely, protože je fascinuje jejich tvar i neznámá historie určení. "Je to trochu jako když opice našla housle. Ani nevíme, k čemu ty formy ve výrobě sloužily," říká Vasil Artamonov, podle kterého o modely už nikdo nemá zájem a nikomu neslouží.

Obnažené žebro milence

Dvojice David Böhm a Jiří Franta se ve finále soutěže ocitla už podruhé. Představují se efektními videi, na kterých zaznamenali bizarní techniky malování - například přivázali na konce větví uhel a nechali malovat strom, dále na plátno zachytili kresbu bijícího zvonu či malovali s rukou v sádře.

Václav Magid demonstruje na příběhu čtyř "mistrů", nakolik je umělec ve své tvorbě určován dobou a prostředím, v němž žije.

Poslední z finalistů Jakub Matuška je coby Masker známou postavou české graffiti scény. Jeho stříkané obrazy estetiku graffiti odrážejí, ale současně jsou dostatečně originální. Matoušek zachycuje groteskní situace rozpadajících se lidských bytostí. Ležící žena si přitahuje k sobě svého milence - za obnažené žebro.