Ušlechtilí divoši z klarinetové továrny jedou na plný výkon

Šaty dělají člověka a název kapelu. Pražské kvarteto Clarinet Factory nedávno vydalo album Out of Home, kde v častých minimalistických pasážích pracují klarinety jako dychtivé stroje. A k takové hudbě nový název souboru přilne pevněji, něž by býval ten původní, fádní, který čtveřice hudebníků opustila před několika lety - České klarinetové kvarteto.

Ten "odložený černý frak" sám o sobě sice nic neznamená - rozhodující je tady invence a virtuozita -, ale je to trochu jako v politické kampani: lid vyžaduje atraktivní hesla.

A tak od doby, kdy se z Českého klarinetového kvarteta stala dráždivější Clarinet Factory, volí ji víc posluchačů, o souboru se více píše a ví.

Možná je to podobné "šoku" z poloviny devadesátých let, kdy se v Česku ještě docela striktně uplatňovala hranice mezi interprety takzvané vážné a populární hudby, který tehdy způsobila debutující a dnes proslulá houslistka Gabriela Demeterová svým "punkovým" videoklipem k partituře Allegro guisto.

Tehdy se v Čechách nedemokratizovala jen politika, ale také scéna vážné hudby. Pověstný šátek houslisty Pavla Šporcla, koncerty symfoniků s rockery, programová ležérnost Prague Proms či nedávný projekt Vivaldianno toho využívají. Neznamená to však, že vždy, zvláště při symfonickém kolorování rockových písní, jde o něco mimořádného.

Hudba na desce Out of Home ovšem mimořádná je. Clarinet Factory ji natočili spolu s bubeníkem Alanem Vitoušem, už po desetiletí osobností českého jazzu.

Hostuje tu také smyčcový Epoque kvartet, který stejně jako Clarinet Factory s oblibou odbíhá od klasického komorního repertoáru, a jako "sboristka" zpěvačka Lenka Dusilová, s níž před dvěma lety nahráli Clarinet Factory album Eternal Seekers - přelomové nejen pro klarinetové kvarteto samo, ale především pro Dusilovou, "původním povoláním" rockerku.

Už rustikální fotografie na obalu desky Out of Home v souvislosti se slovem "factory", které může volně asociovat warholovskou popartovou "továrnu" - a tedy éru serigrafií a minimalismu, jakousi "pásovou výrobu" umění -, či newyorskou postjazzovou scénu závěru minulého století kolem manhattanského klubu Knitting Factory, vytváří jistou nápovědu: prolnutí tradicialismu a progrese.

Na albu se potkává ohlasová muzika - v písni Hoří pole lán blízká dokonce té, jakou provozuje soubor Hradišťan - s minimalisticky strukturovaným "glassovským popartem" vrcholící moderny. Meditativní až laskavé polohy dalších skladeb by slušely filmové obraznosti režiséra Tarkovského, kultivovaný primitismus v Co se stalo? či Dej mi vodu mění klarinetisty v ušlechtilé divochy.

Absolventi pražské Akademie múzických umění Clarinet Factory, kteří jinak vystupují v Evropě s repertoárem z děl klasických autorů, ukazují na desce Out of Home (stejně jako na předchozích titulech) svou druhou tvář. Ta však postupně nabývá podobu hlavní tvůrčí linie.

Sami tvrdí, že nechtějí být hudebním muzeem a pouze interpretovat transkripce skladeb klasiků. Proto se stále častěji věnují vlastní, víceméně experimentující tvorbě, která přináší na českou scénu originální hudební rukopis.

Emancipovaný není méně než třeba tvorba Ivy Bittové či bratra Alana Vitouše, basisty Miroslava, který ve Spojených státech patřil k zakladatelům stylotvorné jazzrockové kapely sedmdesátých let Weather Report.