Každá chyba může zabíjet, říká James Clowney z Cirque du Soleil

Je to nejslavnější cirkus světa. To, co začalo v roce 1984 v Kanadě jako pouliční divadlo dvou performerů, je dnes obrovský byznys, který zaměstnává přes čtyři tisíce lidí z více než čtyřiceti zemí světa.

Navzdory tomu, že jeho jméno James Clowney zní jako vtipně zvolený pseudonym, jeho nositel tvrdí: "Je to mé skutečné jméno, jméno mého otce a otce jeho otce. Oni neměli s cirkusem nic společného, v mém případě platí - nomen omen."

iHNed: Do Prahy přiváží Cirque du Soleil svou show Saltimbanco, která je vaším nejdéle hraným představením - v čem podle vás spočívá její výjimečnost?

Nemám příliš rád slovo show - podle mého je Saltimbanco spíše vrcholným cirkusovým představením, které tvoří ohňostroj barev, létající akrobati a úchvatná hudba Reného Dupérého. Je to něco mezi špičkovým baletním představením a velkým rockovým koncertem. A to je mix, který se lidem velice líbí a zároveň důvod, proč Saltimbanco hrajeme již od roku 1994.

V roce 2006 jsme tohle představení stáhli z programu, ale do půl roku jsme ho museli opět nasadit - takový byl o něj pořád zájem.

HN: Na světě je bezpočet cirkusů, ale Cirque du Soleil je nejslavnější. Čím se tak odlišuje od ostatních?

To je prosté - nabízíme maximum. Možná někde objevíte lepší artisty, i když o tom pochybuji, třeba někde mají lepší světla, což je dost nepravděpodobné, snad existují představení se zajímavější hudbou, byť já taková neznám, ale rozhodně nikde na světě nenaleznete cirkus, který by všechny tyhle složky představoval na takové úrovni jako Cirque du Soleil.

Náš soubor nabízí tak úchvatnou podívanou, že publiku nedá spát. Na scéně se toho v každé chvíli děje tolik, že to člověk není schopen vůbec pojmout - to je důvod, proč na naše představení chodí lidi opakovaně.

Nechci se holedbat, ostatně není to celé samozřejmě jenom moje zásluha, ale za celý svůj život jsem se nesetkal s člověkem, který by mi řekl: "Vaše představení mě nudilo." A to už jsem v Cirque du Soleil bezmála patnáct let.

iHNed: Co vás vlastně přivedlo k profesi cirkusového artisty?

Řekl bych, že si mě tahle práce sama vybrala. Ještě jako školák jsem byl vášnivým sportovcem, zkoušel jsem kdeco, ale vždycky mě lákala akrobacie. A protože jeden můj kamarád ze sousedství učil v cirkusové škole, tak jsem se k němu přihlásil. Strašně mě to chytlo, docela mně to i šlo, takže jsem posléze nastoupil do jednoho cirkusu, kde mě objevili lidi z Cirque du Soleil.

Ukázka z představení Saltimbanco (text pokračuje za videem)

HN: Nakolik je obtížné stát se členem Cirque du Soleil?

Není to snadné, to připouštím. Každý adept samozřejmě musí mít velký talent a být schopný na sobě donekonečna pracovat, ale to není všechno.

V první řadě musí být týmovým hráčem, protože Cirque du Soleil není o hvězdných jednotlivcích, ale o perfektní souhře všech učinkujících. Tady není prostor pro individuality a osobní manýry - na výkonu každého vystupující visí doslova zdraví a často i život všech ostatních. Každá chyba, nepozornost či nedbalost může zabíjet.

iHNed: Teď mluvíte z vlastní zkušenosti, protože sám jste zachránil svého kolegu Yannicka Blackburna, když padal z velké výšky na jeviště. Stalo se mu něco?

Yannickovi ne, ale já se při tom zranil - zlomil jsem si stehenní kost a vyvrknul kotník. Ale to se dalo brzy do pořádku. Rozhodně to nebylo nic v porovnání s tím, co by se stalo Yannickovi, kdybych ho nezachytil - spadnul by z dvanáctimetorvé výšky přímo do diváků.

Ani nechci domýšlet, kolik lidí by to odneslo... Byla to nešťastná náhoda, ale i to se bohužel v Cirque du Soleil může stát - taková je daň za představení na hranici lidských možností. Ale právě proto publikum po celém světě Cirque du Soleil tolik miluje!

HN: Jak dlouho připravujete jedno představení?

V průměru šest měsíců až půldruhého roku. V podstatě se dá říct, že je zkoušíme tak dlouho, dokud výsledek není naprosto perfektní. Jak už jsem řekl, v každém představení jde o život, takže všechno musí být nazkoušené na víc než sto procent.

Výhodou Cirque du Soleil je, že zaměstnává gymnasty, kteří byli v minulosti mistry světa a olympijskými šampióny, takže jde o naprosté profesionály, kterým není zatěžko posouvat hranici lidských možností až do krajností. I tak může dojít k lidské chybě, která způsobí tragické následky, ale tohle riziko je samozřejmě třeba minimalizovat.

iHNed: Hráváte v průměru dvakrát denně pořád totéž představení - není to občas trochu únavné?

Spousta lidí je přesvědčená, že už musíme být tímto představením znudění, že ho přece logicky musíme předvádět mechanicky jak roboti. Všichni tihle kritici zapomínají na jednu velmi podstatnou věc - na publikum. Nikdy nikde není stejné publikum. A je nesmírně zajímavé sledovat, na co ti kteří diváci reagují, co se jim zdá být nejzajímavější a nejkrásnější. Třeba v Japonsku jsou nejnadšenější ze světelných show a technických prvků našich představení, v Rusku naproti tomu mnohem víc tleskají akrobatickým výkonům. Jsem hodně zvědavý, jak bude reagovat české publikum.

iHNed: I tak musí být angažmá vyčerpávající - jak často se ve vašem cirkusu mění lidé?

Je to opravdu velice náročný život, takže každý rok se v našem souboru obmění pět až deset lidí. V případě představení Saltimbanco, kde vystupuje sedmačtyřicet učinkujících, je to skoro dvacetiprocentní obměna.

Ale i takhle časté střídání lidí může být pro soubor prospěšné - v Cirque du Soleil jsou zastoupeni umělci skoro z celého světa, je to tyglík všech národnostní. A to je nesmírně přínosné, protože nás to všechny učí vzájemně vycházet s lidmi naprosto odlišných kulturních kořenů.

Ale přesně o tom je představení Saltimbanco - jeho tématem je oslava života v jeho celé pestrosti. Je o multikulturalismu, o schopnosti soužití nejrůznějších národností, je to poselství míru. Možná to bude znít naivně, ale Cirque du Soleil je dokladem toho, že něco takového může fungovat.