Poslední Potter: kina hlásí vyprodáno, pointa filmu však chybí

Je to tady. Do kin celého světa včetně Česka dnes vstupuje „poslední“ Harry Potter. Před kiny se opět tvoří dlouhé fronty, pokladny znovu hlásí vyprodáno na několik dní dopředu, svět zase zasáhla globální „potteromanie“. A je nač se těšit. Alespoň zdánlivě.

Harry dospěl, po Brumbálově předčasném skonu opouští školu, zbrojí na závěrečný fatální střet s Voldemortem, on i jeho přátelé namísto školních škamen a luštění dětských rébusů hledají místo v životě dospělých, poprvé čelí lásce, ale taky smrti. Osudový souboj s „vy-víte-kým“ se neodvratně blíží, stahují se mračna (ta pomyslná i skutečná).

Tenhle film přeci nemůže zklamat. Jenže filmová adaptace závěrečné sedmé (a po všech stránkách rozhodně nejlepší) knihy heptalogie J. K. Rowlingové Harry Potter a Relikvie smrti je „posledním“ dílem jen podle názvu.

Od pohádky k thrilleru

Režisér David Yates, který už s předchozími dvěma filmy Fénixův řád a Princ dvojí krve posunul původní dětskou pohádku formálně i obsahově k umně natočenému, fascinujícímu a zcela dospělému thrilleru s hororovými prvky, filmovou verzi potterovského finále rozlomil do dvou celovečerních částí.

Nyní předkládaný první díl, v němž se režisér soustředí v podobě netradiční road movie převážně na zdlouhavé hledání magických viteálů, podivuhodných relikvií, které mají spasit svět kouzel i svět lidí, budou-li do jednoho zničeny, je bezesporu krásný, líbivý a nápaditý – třeba v momentě, kdy hraný příběh přeruší mistrovská animovaná sekvence přibližující původ a vznik magických Relikvií smrti. Tři bratři, kteří oklamali Smrt, se v kreslené  Yatesově verzi hravě vyrovnají tomu nejlepšímu z Tima Burtona.

Z filmařského hlediska poutavých triků, speciálních efektů i hereckých výkonů nový Potter opět výrazně převyšuje hollywoodský průměr, za což vedle hvězd typu Ralpha Fiennese vděčí především trojici nedávno ještě dětských hrdinů v čele s Danielem Radcliffem a Emmou Watsonovou. Ti namísto někdejší dětské roztomilosti a spontánnosti předvádějí vyzrálé a sebevědomé herecké výkony. To je ale všechno.

Méně kouzel, víc filosofie

Relikvie smrti 1 nejsou filmem strhujícím, nijak zvlášť dramatickým, natož pak „nejsyrovějším“, jak (snad ze zvyku a pokory před celosvětovým potterovským šílenstvím) s desítkami variací na adjektivum „temný“ automaticky napsali někteří kritici. Snad byli okouzlení fantasticky sestříhaným trailerem, který však obsahově i vizuálně čerpá především z druhého, zatím neuvedeného dílu filmu.

Důvod zklamání při závěrečných titulcích je banální. Na vrcholný střet Harryho s Lordem Voldemortem prostě ještě nedojde. Zatím se jen čeká, hledá, prchá, putuje, vysvětluje a filosofuje. Tento prostý fakt je největší slabinou filmu, jehož knižní předloha mistrovsky graduje právě až ve své druhé polovině.

Hodnotit nového Pottera podle obvyklých kritických šablon je zkrátka problematické. O tom, že je strhující sága o malém vyvoleném čaroději v knihkupectvích i na filmovém plátně oprávněným globálním popkulturním fenoménem, není sporu. Místy vysloveně těžkopádné Relikvie smrti 1 však vzbuzují dojem, že forma a byznys definitivně převýšily původní obsah. Snad se kouzlo s opravdovým finále zase vrátí. Uvidíme příští léto.