Hudba je dobrodružství, nikdy nevíte, co na vás číhá za nejbližším rohem – to je vzkaz slovenského dua Longital, respektive jejich nového alba Teraz, které dnes večer hudebníci představí a pokřtí v pražském Rock Café.
Čím víc se posluchač do alba Teraz noří, tím častěji na něho vyskakují nová a nová překvapení z mnohovrstevnatých aranžmá. Ovšem v základu mají písně Longital nosnou, zadírající se melodiku, a i když zpěvačka a baskytaristka Shina Lo s kytaristou Danielem Salontayem píší texty s nekomplikovanou stavbou, každé slovo drží jak důkladně zatlučený stanový kolík. Konstrukce je pevná a vstoupit pod její střechu je jak potkat štěstí v chrámu.
Pro přitažlivost písní Longital je příznačné, že jejich autoři pocházejí ze Slovenska. Longital sice provozují hudbu, které se v Česku říká alternativní, ale hrají ji na „slovenský způsob“. Český muzikant podobného naturelu by nejspíš produkoval lehce nihilistické, víc rytmicky roztřesené kompozice, protože by se potřeboval vymezit proti plytké pop music své země.
Slováci to mají lehčí. Jejich hlavní proud pop music se většinou dá poslouchat. Platilo to mnohdy dokonce i za Husáka a platí to tím víc za Radičové. Není nutno se proti němu vymezovat. Porovnání aktuálních výsledků Českého slavíka a slovenského Slávika to dobře ilustruje.
„Pop“ Longital má aristokratickou úroveň, ale není okázalý a bombastický – Shina a Daniel Salontay putují od klubu ke klubu (i za hranicemi bývalé federace) a kromě kytar nosí v ruksaku „hrací skříňku“. Tedy předem připravené zvukové prostředí, jakýsi „orchestr“, s nímž vystupují na svých koncertech – a ty si během několika let vydobyly pověst jedněch z nejlepších, jaké je možné na česko-slovenské scéně navštívit. Třeba i dnes večer v Rock Café.
