Emil Hakl seškrtal Intimní schránku Sabriny B. Románu to prospělo

Emil Hakl (1958) letos na jaře vydal novelu Pravidla směšného chování a na podzim za ni získal Cenu Josefa Škvoreckého. Nyní se objevil v novém vydání také jeho román Intimní schránka Sabriny Black z roku 2002, nesoucí teď název Intimní schránka Sabriny B. (final cut).

Autor se totiž rozhodl po osmi letech svou prózu podrobit podrobnému prozkoumání a vyhodit vše přebytečné. "Sabrina byla můj první román. Psal jsem ho v zajetí dojmu, že je třeba si vymýšlet, aby to byla ta správná literatura. Dnes to vidím přesně opačně, a tak jsem to celé překopal a přepsal podle toho, jak si události z půlky 90. let, kdy se Praha začala měnit k nepoznání, vybavuji."

Román je jako nový

Román především z prostředí reklamních agentur a především z Čechovy ulice na pražské Letné tak má novou podobu - a nezbývá než se dát do jejího čtení. Ostatně po osmi letech může být zajímavé přečíst si tuto knihu znovu. Pokud totiž českému literárnímu prostředí něco chybí, pak je to schopnost uchovávat dobré knihy v oběhu - jako bychom se pořád řítili jen dopředu. Není prostor a čas na to, aby se napsalo o knihách, které "zůstávají". Ale nejde jen o selhání literárních publicistů, problém je také v tom, že mnohé knihy už znovu nevyjdou, a tedy není možnost si je pořídit.

Nová podoba románu Emila Hakla je o nějakých pětačtyřicet stran kratší, většina pasáží a historek ale zůstala. Je tu jen několik úprav, například na konci, kdy se dezorientovaný vypravěč uchyluje k literatuře, je za první větu, kterou napsal, nyní zvolena právě první věta románu Intimní schránka Sabriny Black. A v samotném závěru je namísto původního "falešného konce" teď jakási rekapitulace toho, jak dopadli hrdinové románu.

Že by tedy povětšinou šlo o změny, které vidí pouze autor - a jsou důležité pro to, aby se mohl s dílem ztotožnit i dnes -, ale čtenář je nezaznamená: místo tečky čárka a místo čárky středník...? Ale když pak člověk čte původní verzi románu, teprve vidí, kolik slepých ramen Emil Hakl odoperoval - a že udělal dobře. Tedy, pokud připustíme, že autor svému osm let starému dílu rozumí nejlépe...

Přesnější, stručnější

První vydání Intimní schránky Sabriny Black je nejen strukturou, ale i stylem rozevláté - což je vlastně přiléhavý způsob pro zachycení vypravěčova života, který je také nekonečnou soustavou slepých ramen. Nynější verze je hutnější, koncentrovanější, ale možná může působit i jako čáp, který se v krabici od stojací lampy marně snaží roztáhnout křídla. Nicméně, kdo by chtěl řešit otázku, zda si pořídit první či druhé vydání románu, ten má ušetřenou práci, neboť původní verze už v knihkupectvích k dostání stejně není.

Na začátku roku Emil Hakl poskytl HN rozhovor a v něm i o své nejúspěšnější knize, novele O rodičích a dětech, podotkl, že si uvědomuje, že by měla být "přesnější, stručnější, jasnější. Že je tam spousta vaty a spousta zásadních informací naopak chybí." Ostatně letošní Pravidla směšného chování, tematicky na novelu O rodičích a dětech navazující, považuje autor za ukončení určité etapy.

Uvidíme tedy, kam se Emil Hakl, který si šesticí svých prozaických knih dokázal získat uznání řady čtenářů, vydá dál. Je sympatické, že se nechce opakovat, a je sympatické - v českém prostředí dvojnásob -, že se snaží o tvarovou i stylistickou ukázněnost.

Na druhou stranu by tato snaha neměla zadusit onu rozevlátost, kterou známe už od Jaroslava Haška či Bohumila Hrabala. Ta vzniká v důsledku skutečnosti, že středoevropské postavy neví, co se s nimi bude v následujícím okamžiku dít, a také v důsledku převahy mluveného slova, přímé řeči až žvástu. Musí se tedy dávat pozor, aby se pro květináč nezadusila sama rostlina.