Biografie rozkrývá život génia v ulitě Boba Dylana

V dějinách pop-kultury najdete málo postav tak opředených mýty jako Bob Dylan. Některé zažité polopravdy uvedla na pravou míru kniha Howarda Sounese Down The Highway, která se konečně dočkala českého překladu.

Složitou povahu, zdroje inspirace a vpravdě románový život Boba Dylana se už snažila rozkrýt řada seriózních knižních autorů. I do češtiny bylo přeloženo několik "dylanologických" publikací včetně obsažného životopisu od Clintona Heylina (Votobia, 1994) a pábitelských pamětí samotného Dylana (Argo, 2005). Přesto i po padesáti letech písničkářovy kariéry dokážou některá fakta z Dylanova života a díla překvapit.

Původní vydání biografie Down The Highway se objevilo na angloamerickém trhu v roce 2001 a některá fakta odhalená původně Sounesem jsou u nás již známa díky pozdějším časopiseckým profilům. Sounesova kniha je ovšem právem považována za jedno z nejdůležitějších životopisných děl o Dylanovi a její české vydání znamená přínos. Londýnský novinář Howard Sounes (*1965) patří k autorům důkladným, což dokázal biografií Charles Bukowski: Locked in the Arms of a Crazy Life (1998) a letos znovu životopisem FAB: An Intimate Life of Paul McCartney.

Prací na knize Down The Highway strávil tři roky a pořídil rozhovory s více než 250 osobami z Dylanova okolí. Podařilo se mu "rozmluvit" i Sally Grossmanovou (vdovu po Albertu Grossmanovi, Dylanovu manažerovi ze šedesátých let) a příbuzné, kteří dříve odmítali poskytovat novinářům jakékoliv informace

Sounesova kniha utužuje dalšími svědectvími domněnku, že slavná Dylanova motocyklová havárie v roce 1966 byla zinscenovaná, nebo alespoň její následky úmyslně přehnané. "Vyšťourala" druhé, do té doby před veřejností dokonale utajené Dylanovo manželství se zpěvačkou Carolyn Dennis. Howard Sounes dokonce zjistil, že se na konci osmdesátých let bezradný písničkář ucházel o řadové členství v kapele Grateful Dead.

Autor oslavuje písničkářův nesporný přínos, ale nezavírá oči před uměleckými propady. Nemaskuje Dylanovu bezohlednost v cestě za slávou, necitlivé chování k blízkým i následné výčitky a deprese vykupující genialitu. I přes řadu citlivých svědectví se mu však daří vyhýbat pusté bulvarizaci. Informace o soukromí slouží k objasnění uměleckého směřování.

Ani přepečlivý Sounes si v případě umělce, známého tajnůstkářstvím a až hysterickou (vzhledem k obtěžování médii i fanoušky pochopitelnou) ochranou soukromí, nemůže být jist "skutečnou pravdou". Poctivá snaha dešifrovat pohnutky ovšem výrazně přispívá k pochopení Dylanových písní a vyvracení rockových bájí neubírá příběhu na čtivosti. Vydařil se i zasvěcený překlad Michala Bystrova. Do knihy se sice vloudilo několik chybek či spíše překlepů, které jí však neubírají na síle. Například cover verze skladby Mr. Tambourine Man od The Byrds vyšla v roce 1965, nikoliv 1963, jak chybně vyplývá z prvního odstavce 5. kapitoly.

Jedinou výtkou by tak mohl být fakt, že překlad Down The Higway měl vyjít už dávno. Překladatel však situaci zachránil doplňujícími informacemi, v nichž shrnul důležité události Dylanovy kariéry z doby po původním vydání a dovedl tak biografii do současnosti.