Doby, kdy se Paul McCartney v hitu Beatles When I‘m Sixty Four domníval, že představa důvěryhodného čtyřiašedesátiletého „rock‘n‘rollového“ muzikanta je nemyslitelná, jsou dávno pryč. Muzikanti patří na pódium. Možná právě tohle bylo ideou letošního vánočního koncertu a opožděné oslavy srpnových čtyřiašedesátých narozenin Michala Prokopa.
Koncert logicky rámovala „ohlasová“ píseň „64“ s textem Pavla Šruta, v úvodu coby projekce z DVD a poté živě jako poslední přídavek. Aktualizovaná parafráze veršů „Už mi bylo šedesát a čtyři“ ostatně dala koncertu název.
Úvod vystoupení patřil bloku písní ze zatím posledního Prokopova alba Poprvé naposledy, střed trvalkám převážně z dob Koleje Yesterday a závěr, jak to v případě zpěvákových koncertů pravidelně bývá, blues-rockovým a soulovým standardům, byť zazněla i „prastará“ píseň Framusu 5 Noc je můj den z alba Mesto Er.
Skoumal, Stivín a VIP sboristky
Jako první z hostů se představil autor řady Prokopových hitů Petr Skoumal, jeho (a Burianova) mrazivá balada Svátky zapomnění i po dlouhých letech od svého vzniku platí za jednu z nejtrefnějších obžalob vánočního konzumu.
Coby druhý přizvaný přišel na scénu Jiří Stivín a přefoukávaným flétnovým sólem udělal ze závěru Blues o spolykaných slovech „tak trochu Jethro Tull“. A ze sólového vstupu na téma adventních a vánočních melodií (Byla cesta, Pásli ovce Valaši) zase funky udvaz.
Beatles, Havel a rokenrol: o tom všem píše Keith Richards - čtěte ZDE
Nové album bubeníka Ringa připomíná rozvinutý styl Beatles - čtěte ZDE
Už během reggae Odjezd se začaly v pozadí v roli sboristek vlnit Markéta Foukalová a polovina Yellow Sisters. Yellow Sisters posléze překvapily originální a capella verzí Prokopovy písně Stínový divadlo. Markéta Foukalová se blýskla v duetu Hotel u přístavu.
O další písničkářská odlehčení se postarali Jan Burian či Václav Koubek. Přechod k „bluesové“ části večera odstartovala hlasově brilantní Tonya Graves. S Prokopem předvedla odsýpající verzi bluesové klasiky Crossroads.
Muzikantský večírek
Kromě hostů poutali pozornost sólisté Luboš Andršt a Jan Hrubý, kterým dlouholetá sehranost umožňovala rozkurážené souboje kytary a houslí. Samotný Prokop předvedl stále slušnou hlasovou formu, byť některým pěvecky náročnějším soulovým skladbám dřívějšího repertoáru a „silovým“ výkřikům se tentokrát vyhýbal a repertoár volil „úměrně“ délce koncertu. Ovšem blues Nobody Knows You When You‘re Down And Out nebo boogie Boom Boom podal s gustem a hlasivky nešetřil.
Nejsilnější stránkou koncertu byla ovšem uvolněnost všech interpretů – tedy fakt, že program odsýpal a přicházející a odcházející hosté vytvořili dojem muzikantského večírku, ne jednotlivých „ántré“.
Přidejte si Hospodářské noviny mezi své oblíbené tituly na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist