Jehošua napsal román o věčném Židu, který bloudí dějinami Evropy

Avraham B. Jehošua (1936) se českému čtenáři poprvé představil před dvěma lety, kdy byl publikován jeho román Milenec (1977). Nyní vyšel také román Pan Mani z roku 1990.

Po Panu Manim asi sáhne každý, kdo četl Milence, brilantní prózu vyprávěnou z různých perspektiv, román, v němž se jednotlivé hlasy tříští a protínají v okamžiku setkání se smrtí. Již v tomto románu Avraham B. Jehošua prokázal obrovskou nápaditost, ale i prostou literární zručnost. Tu v plné míře potvrzuje i v novějším díle, románu Pan Mani.

Bloudění trojúhelníkem

Stejně jako Milenec je i Pan Mani napsaný zvláštní vypravěčskou technikou. Sestává z několika volně propojených příběhů, které jsou vyprávěny formou dialogu, jehož jedna část však chybí. Zatímco v Milenci čtenář musel neustále sledovat změnu perspektivy, zde se tak musí dohadovat názorů druhé strany.

Je to zajímavý postup a v dramatických situacích velice šťastný - například rozhovor německého vojáka ve Středomoří s jeho fanatickou babičkou, jež přiletěla, aby ho přesvědčila k narukování na východní frontu, dostává díky babiččinu mlčení zvláštní dynamiku.

Pan Mani je jakýsi věčný Žid, bloudící dějinami Evropy. Avraham B. Jehošua nabízí pohled na členy rodu Mani v několika generacích. Příběh rodiny pokrývá více než sto padesát let evropských a blízkovýchodních dějin a role jednotlivých členů rodiny Mani jsou vždy spjaty s nějakým konkrétním místem v trojúhelníku, jehož body tvoří Izrael, západní Evropa a Halič.

Na postavě Maniho je cosi tajemného. Každou z "verzí" pana Mani sledujeme pohledem druhých a můžeme se jen dohadovat, jaké pohnutky vedou muže rodu Mani k jejich jednání, které je zhusta sebedestruktivní povahy.

Tušíme za tím ozvěny mytické Izákovy oběti, přičemž konce se liší: jeden Mani je poslán k mořskému dnu s lodí deportující Židy z Kréty, dalšího jeho milostné vzplanutí vžene do železniční katastrofy, jiný chce za každou cenu stanout před tribunálem, který by ho nevyhnutelně musel odsoudit k trestu smrti, jen proto, aby zde mohl přečíst svůj pečlivě připravovaný projev.

Setkání se smrtí

Dějinami bloudící záhadný pan Mani funguje ve dvou rovinách. Na jedné nabízí obraz člověka jakožto bytosti, kterou nikdy nelze zcela prosvětlit jazykem, kterou nelze uchopit, rozebrat, analyzovat. Vždy zbude něco, co se uchopení vzepře, co uteče zpět do příšeří mlčení, nevyslovitelnosti.

Ve druhé rovině symbolizuje Mani osudy židovského národa - putování z místa na místo po Blízkém východě, Řecku, Středomoří i celé kontinentální Evropě, putování, které se nějakým způsobem vždy obrací k Jeruzalému. Ten funguje jako úhelný kámen - je útočištěm, nadějí, ale i jakýmsi obtížně definovatelným ukotvením židovské identity v prostoru.

Pan Mani rozhodně není kniha, jež by se četla lehce, a to zdaleka ne jen pro experimentální formu vyprávění. Mlčení, absence jedné strany dialogu, jako by jen odkazovaly na hlubší nepřítomnost, na neexistenci jasného smyslu v lidských životech. Hrdiny příběhů potkáváme v okamžiku hraniční zkušenosti, kdy se setkávají se smrtí - a jako záhada před námi stojí nejen oni, ale samozřejmě i sama smrt. Nevíme, odkud přišli a kam jdou, můžeme se jen neustále ptát, dohadovat.

Izraelský autor Avraham B. Jehošua navštívil Prahu již několikrát, a to nejen kvůli tomu, že zde vycházejí jeho romány, ale také proto, že jeden z jeho předků odešel na Blízký východ právě z české metropole.