Divadlo Na Zábradlí riskuje, hraje pro masochisty

K hospodskému stolu s opilými štamgasty zve ve své poslední premiéře pražské Divadlo Na zábradlí. Divákům hry současného německého dramatika Rolanda Schimmelpfenniga Ambrózie s podtitulem Dionýská slavnost na začátku 21. století bez katarze se tu dostane podobného zážitku jako střízlivému návštěvníkovi restaurace před zavírací hodinou.

Defilé zmařených životů, blábolivých historek, frustrací a slabostí střídají opilecké rituály a extáze. Fortelný stůl obsazený sedmi muži a jednou ženou pomalu krouží na vyvýšené točně. Pobryndaná deska posetá sklenicemi, vajgly a zbytky brambůrků se při tom s okolo sedícími odráží v obřím nakloněném zrcadle jako výstavní exponát.

Jako moucha v pivu

Schimmelpfennig není v Čechách neznámý. S úspěchem u nás byly uvedeny jeho hry Push up, Arabská noc a Předtím/Potom. Texty, které sice nejsou vybroušenými dramatickými skvosty, ale znepokojují a baví občas až surreálně vypouklou vizí současnosti a jejích neuralgických bodů, ať už je to modla kariérního postupu nebo muslimští migranti v evropském paneláku.

Ambrózie je pokusem o obraz společnosti paralyzované ztrátou životní energie a utápějící se ve svých neurózách a sebeklamu jako moucha v pivu. Co si budeme povídat, není to pěkný pohled. Zábavný leda pro masochistu.

Režie Davida Czesaného se pokouší volný proud autorského psaní strukturovat v pomyslných "hudebních" vlnách, které vždy vrcholí společným zpěvem či orgastickým bubnováním příbory o desku stolu.

Ze sborových pasáží hospodského blábolení se vynořují kouzelně vycizelovaná sóla, jako například Heringova (Igor Chmela) napůl zpívaná "báseň" o lovu nebo Gallaschova (Jiří Ornest) nezapomenutelná interpretace odrhovačky Pásla ovečky v zeleném hájíčku...

Za stolem sedí též manželé Hartungovi (Miloslav Mejzlík a Marie Spurná). Jejich evidentně dávno rozpadlý vztah se v jejím případě transformoval do jízlivých poznámek a krutých trapností, v jeho případě do voyeursky uslintaných erotických představ.

Všeobecná citová vyprahlost se tu prezentuje především jako popisy bizarních sexuálních frustrací také v případě Kreye (Pavel Liška) nebo Kubische (Ivan Lupták). Petr Čtvrtníček jako Kronberg ohromuje svými podnikatelskými vizemi v lodní dopravě a Rockweieler (Leoš Noha) doplňuje výstavní vzorek o typ bezelstně tupého zástupce pivních buranů.

Přitažlivost snivce

Servírka Kristýny Maděričové je jako Máří Magdaléna pro všechny ženskou ikonou i opatrovatelkou selhávajících mužů kolem stolu. Její srdce však patří jedinému: Heringovi. Rádi jí to věříme, protože Chmela tuto nejvíce konzistentní postavu obdařil výlučností a přitažlivou energií hospodského snivce.

Osobní příběhy štamgastů, jak se před námi během necelých dvou hodin skládají, jsou sociologicky možná i výstižnou, nicméně krajně bezútěšnou přehlídkou typologie ztracených existencí. Přesah hry a Czesaného inscenace k obecnějšímu obrazu evropské společnosti je ale přinejlepším velmi omezený.

Trailer k představení Ambrózie (text pokračuje za videem)

Divadlo Na zábradlí v poslední době velmi riskuje - večer aktovek evropských dramatiků na téma letiště nazvaný Nebe nepřijímá, Denemarkové Spací vady i tato poslední premiéra jsou bezesporu prestižními a odvážnými projekty v oblasti současné dramatiky. Teď jen aby toto poměrně obtížně stravitelné menu také zachutnalo publiku.

Fotografie z představení Ambrózie