Český film od perestrojky po samet: zlosyni za volant, milenci do poslední brázdy

Použijeme-li dnes při popisu nějaké kulturní události či akce slovo projekt, vnímá to část veřejnosti jako polibek smrti: málokterý výraz se propadl za posledních dvacet let na dno jazykové sympatie tak jako projekt. Po jeho vyslovení se okamžitě vybaví představa nějaké lumpárny, mála muziky za hodně peněz.

Filmografická řada Český hraný film je však natolik zásadním počinem v české kultuře, že když v jejím případě vrátíme do hry to nešťastné slovo, snad to bude jeho dostatečnou rehabilitací. První díl, zahrnující období 1898-1930, vyšel v roce 1995, další díly pak následovaly. Posledním přírůstkem do rodiny je nyní díl šestý, který přináší informace o čtyřech stech deseti českých filmech, včetně studentských, z období 1981-1993.

Stát rovná se archiv

Tentokrát není předělem konec dekády, ale rok, v němž lid přestal vlastnit český film. Dne 11. listopadu 1993 byl totiž zákonem 273/1993, o podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, později novelizovaným 25. dubna 2006, zrušen dekret o zestátnění filmu z 11. srpna 1945. Stalo se to dříve, než byly zestátněny banky a velké podniky.

Čím je šestice svazků Českého hraného filmu tak mimořádná? Kromě jakýchsi rodných listů, tedy základních údajů o každém filmu, jsou součástí hesla také ilustrační fotografie, stručný obsah, archivovaná dokumentace - počet plakátů a fotografií -, případně získaná ocenění, výběr článků, a dokonce i použité filmové materiály. Kromě toho je každý svazek doplněn výběrem plakátů, rejstříky názvů snímků v češtině a angličtině, osob, exteriérů a filmovou literaturou.

Státní filmový monopol, trvající téměř padesát let, měl absurdně jednu velkou výhodu: málokterá národní kinematografie má tak kompletně zachovaný archiv jako ta česká. Díky němu bylo možné zpracovat téměř veškerou filmovou produkci.

Kalamita v kině

Mohli bychom se přesvědčovat a hádat, zda období 1970-1980 bylo pro český film horší či lepší než následující období 1981-1993. Nebo nostalgicky vzpomínat, kolik nám bylo let, když dávali Kalamitu, anebo s kým jsme tehdy byli na Nejisté sezoně.

Každopádně před rokem 1993, či přesněji řečeno před rokem 1990, se nelovily filmy v síti sítí a domácí televize měly malé obrazovky. Šlo se do kina, zlosyni za volant, tedy do první brázdy, zamilované dvojice zase do brázdy poslední, trochu potit ručky. I to je nedílná součást českých dějin filmu... Filmožroutové a filmomilové pozor, klapka, akce!