Tereza Kostková hraje křehkou světici v inscenaci, které chybí téma

Silného protivníka má ve hře Svatá Jana herečka a moderátorka Tereza Kostková v roli slavné světice: inkvizitora, který Janu z Arku jako kacířku posílá na hranici, hraje její otec Petr Kostka. „Rodinné“ představení nastudoval manžel Kostkové, režisér Petr Kracik.

Palmovka vrátila na scénu jednoho z mnoha divadelních zpracování legendy o Panně orleánské – tentokrát od irského dramatika G. B. Shawa. Ten prosazoval ve své době provokativní dramatický koncept tzv. sociálně diskusní komedie. Ve svých hrách opouštěl klasické divadelní zápletky, místo napětí a emocí, chtěl svému publiku nabídnout drama myšlenek, ironické slovní bitvy, které osvětlují jednání postav z pohledu historického a společenského.

Jak cituplný „Cimrman“

Z intelektuálně brilantní formy je dnes svého druhu konvence. Shawův pohled do zákulisí stoleté války Francouzů a Angličanů tak chutná trochu jako mnohokrát ohřívaný pokrm. 

Kracikova režie diskusní charakter textu ještě podtrhuje, aniž by ale využila potenciál pověstných Shawových paradoxních, ironických bonmotů. Nekonečné dialogy se odehrávají ve statickém aranžmá v popředí scény. Čas od času je oživí místy až cimrmanovsky toporné herectví, jež demonstruje citová pohnutí.

Zdá se také, že v inscenaci hry založené na konfliktu myšlenek, s výjimkou Petra Kostky (Inkvizitor), Miloše Kopečného (biskup Cauchon) a Dušana Sitka (Hrabě z Warwicku) jen málokdo na jevišti tuší, o čem právě hraje.

Jaksi ze zvyku a proti smyslu Shawovy dramatické metody, jíž by slušelo spíše brechtovské zcizení, herci dobarvují postavy, jejichž vnitřní život je u Shawa povýtce teoretický, neobratnými psychologickými ilustracemi.

Krásná, křehká... zbytečná

Tereza Kostková je i nenalíčená krásná a křehká. Nepřehrává, působí jako upřímné, obyčejné, tvrdohlavé děvče. V nejdramatičtější scéně soudu, kdy se rozhoduje mezi doživotním vězením a smrtí v plamenech, jsou její úzkost i síla přesvědčivé. V jejím výkonu ale není nic navíc, co by dráždilo či překvapovalo, co by utkvělo v paměti.

Nejhorší je, že inscenace nemá téma, které by přitáhlo divákovu pozornost nebo vstupovalo do dialogu se současností. Že je vlastně zbytečná.

Terezu Kostkovou alternuje Marika Procházková