Němec Florian Henckel von Donnersmarck zapůsobil před čtyřmi lety v Hollywoodu jako zjevení. Jeho drama Životy těch druhých popisující metody východoněmecké tajné policie Stasi si právem vysloužilo Oscara a Donnersmarck reputaci tvůrce, o nějž se přetahují producenti nejzvučnějších jmen.

Snímek Cizinec, do nějž se sedmatřicetiletý režisér pustil krátce po svém přesunu do Hollywoodu, budil ohromné očekávání. Námět balancující mezi špionážním dramatem a kriminální komedií, líbivé kulisy Paříže a Benátek, a hlavně obsazení, o němž se nesnilo ani Spielbergovi.

Angelina Jolie v obvyklé roli svůdné a všehoschopné agentky, populární idol Johnny Depp coby objekt jejího profesionálního i milostného zájmu, dále Paul Bettany, Rufus Sewell nebo Timothy Dalton.

O to větším zklamáním však Cizinec ve výsledku je. Nic víc než zmíněné sexy celebrity obklopené působivými technologickými vychytávkami v líbivě nasvícených romantických kulisách benátských kanálů totiž Cizinec, který od kriminálního žánru sklouzl k banální komedii s lacinou špionážní zápletkou a spoustou akčních scén založených na záměnách, přešlapech a přestřelkách, bohužel nenabízí.

Byť se na něj díky ústřednímu hereckému duu samozřejmě dobře dívá.

Depp zůstal v Karibiku

Angelina Jolie v roli agentky Interpolu, která při pátrání po celosvětově hledaném zločinci své pronásledovatele záměrně svede na nesprávnou stopu (přičemž se neplánovaně zamiluje do ošumělého turisty v podání Johnnyho Deppa) ve své osvědčené poloze nepředvede víc než jen svůdnou a za všech okolností chladně dokonalou bohyni.

Depp, bůhvíproč stylizovaný do mírně přitroublé civilní verze Jacka Sparrowa, zas jako by nevěděl, zda hraje v romanci, dramatu nebo komedii. V tom asi tkví hlavní problém Cizince. V chaotické směsi žánrů, stylů a pohledných exteriérů se původní záměr rozmělnil v pouťovou atrakci pro sobotní odpoledne.

V multikině nad popcornem samozřejmě neurazí. Ale to je pro tak ambiciózní projekt trochu málo.