Morávek složil ve Světácích divadelní poctu zlatým šedesátým

Filmová komedie Světáci a trio Golden Kids - dvě legendy zlatých šedesátých - se staly součástí nové inscenace Vladimíra Morávka v Klicperově divadle v Hradci Králové.

Sestřihem z filmového scénáře a písniček i příběhu slavné trojice vznikla ambiciózní "morávkovská" koláž "o naivitě, pýše a dobré a špatné povaze, o touze, o triumfu, bídě a velkém odpuštění". Svérázná tryzna za šedesátá léta věnovaná Martě Kubišové.

V rytmu Golden Kids

Mustr, podle kterého Morávek staví své inscenace, je v poslední době obdobný - ať jde o Havla (Cirkus Havel), Formana (Lásky jedné plavovlásky) či Gogola (Naprosto neuvěřitelná událost: Ženitba). Text je obrán na kost a posléze rozstříhán na situace, jež jsou z vůle režiséra vřazeny do obecného, historického či filozoficko-náboženského kontextu, což částečně mění jejich původní smysl.

Vše je pak hutně tmeleno hudbou a zpěvem, z nichž posléze až iritujícím způsobem vystupuje naléhavě se opakující refrén. Vzniká divadelní skladba, v níž se inscenované dílo stává materiálem ke sdělení, jež má na mysli režisér.

V případě Světáků tvoří hudební plán naživo hrané a zpívané energické písničky Golden Kids (včetně charakteristických choreografií), refrén pár veršů ze skladby Micro-magic-cirkus. Jako zelená nit procházejí inscenací příslušníci VB a vlezlý zvukový motiv jejich nepostradatelné "protokolární" pomůcky - psacího stroje.

Odtud zase vede asociativní cesta k psaní jiného druhu, k deníkovým záznamům režiséra a spoluscenáristy Světáků Zdeňka Podskalského, jež jsou citovány jako introvertní komentáře dobových událostí.

Hra na socialismus

Jsme uprostřed prvních měsíců sovětské okupace. Golden Kids jsou na vrcholu své slávy. Fasádníci z venkova, pánové Skopeček (Jiří Zapletal), Prouza (Ondřej Malý) a Petrtýl (Filip Richtermoc) sní v Praze svůj sen: stát se alespoň na chvíli součástí velkého světa a nóbl společnosti. Pro ten sen udělají maximum - mají učitele společenského chování i drahé obleky ze salonu Adam. Ale stanou se - podobně jako Golden Kids s nadějí na světovou kariéru a o svobodě snící český národ - jen součástí velké hry.

Tři prostitutky, Boženka (Martina Nováková), Marcela (Kamila Sedlárová) a Zuzana (Kristýna Kociánová) a jejich "bordelmamá" (Zora Valchařová) jim zinscenují iluzi světa, po němž touží, ovšem s cílem vyprázdnit jejich peněženky.

"Holky" i fasádníci skončí nakonec v sádře, protože lešení, které bylo součástí rafinovaného plánu, někdo mezitím rozebral.

Na rozdíl od filmu nechává režisér při útěku oknem zemřít naivní Zuzanku. Zároveň dohrává i příběh Golden Kids, respektive Kubišové. Diskreditující fotomontáž vede k zákazu vystupování. Inscenace po patetickém zpěvu české hymny v roce 1989 končí v současnosti hořkým soudním sporem Vondráčkové s Kubišovou a ústí do plačtivého několikanásobného závěru. Kubišová děkuje Bohu za vše, co prožila, a v Čechách v únoru 2011 definitivně končí šedesátá léta.

Film Zdeňka Podskalského a Vratislava Blažka je velice jemnou a sofistikovanou parodií společenské přetvářky. Jejím terčem je úřední "hra na socialismus" a příslušná frazeologie, ale i vyprázdněné plky pražské intelektuální smetánky. S postavami a jejich sny zachází Podskalský s empatií, herecké výkony dávají "malým" osudům obrovskou noblesu, lehkost a lidskost.

Morávkova vize filmových situací je přímočařejší a tvrdší, humor nemilosrdnější, zvláštním způsobem vyšklebený. Přes všechen patos oslavující Martu Kubišovou, která je vlastně ve finále skutečnou hrdinkou inscenace, je vyznění o (historické) poznání beznadějnější.

Vždycky je něco za něco. Publikum dlouze aplaudující vstoje ocenilo fascinující nasazení hradeckého souboru i Morávkovo monumentální gesto. Někdo ale může právem namítnout, že režisér spíš než koláž nadělal ze Světáků obyčejnou sekanou.