Žije už bezmála celé desetiletí na vesnici v Německu, ale tuzemskému publiku se neztratila z očí. Mezzosopranistka Dagmar Pecková to dnes potvrdí na koncertě v Chrudimi, kde na den přesně oslaví kulaté narozeniny a zároveň letošní tři desítky let umělecké dráhy.

Magdalena Kožená, Dagmar Pecková a Eva Urbanová byly před deseti lety třemi nejznámějšími českými pěvkyněmi a platí to dosud. Každá z nich ale budí zájem jinak. Nejmladší Kožená ve světě staré hudby, v Metropolitní opeře i písňovými, oratorními a operními nahrávkami na světovém labelu; Urbanová v impozantních operních rolích Wagnerových a Pucciniho heroin, jako Libuše a jako Janáčkova Kostelnička a Kabanicha, ale také v duetech s Karlem Gottem.

Celebritou proti své vůli

Pecková zůstává v paměti jako nepřekonatelná koncertní pěvkyně, která je "doma" v Mahlerovi, Richardu Straussovi nebo Dvořákovi. Zůstává v paměti rovněž jako vynikající mozartovská interpretka, mající na svém kontě i první český vážnohudební videoklip, který je dost provokativní. A pak byla neopakovatelnou temperamentní Carmen.

Je ovšem také známa jako mladá žena s vlasy na ježka, která dlouho nechtěla být, jak říkala, hvězdou, natož klasickou "operní divou", ani "ženskou od plotny", ale stala se - ovšem zcela po svém, tedy s mezinárodní kariérou, s manželem a dvěma dětmi - nakonec stejně tak trochu obojím. A také zůstává v paměti jako provokující, kritická a bezprostřední osoba, která, když mluví, nijak netaktizuje - co na srdci, to na jazyku. Není divu, že byla právě proto řazena mezi celebrity, i když zrovna o nich si myslela své.

Aktuální dokument k dnešnímu koncertu Dagmar Peckové (text pokračuje za videem)

V Litomyšli je dodnes v podloubí na náměstí pamětní plaketa zaznamenávající s přesným datem skutečnost, že právě tam, v knihkupectví, "kojila pěvkyně Dagmar Pecková syna Theodora". Ano, v devadesátých letech byla v Čechách velice populární, zpívala například pro nadaci manželů Havlových a vydávala jednu desku za druhou. Řadu zakončil titul "The best of" a pravda je, že už teď dlouho žádné další CD nenásledovalo.

Právě v roli Carmen slavila Pecková 4. dubna v roce 2001 na scéně Národního divadla čtyřicetiny. Ve vynalézavé a atraktivní režii Jozefa Bednárika hrála jako ze života. Don José, předtím, než Carmen probodl, ji za jejího drastického křiku topil v kašně. Akční a barvitá opera se tehdy stala událostí a za titulní roli dostala cenu Thálie za rok 1999.

Niternost a odpor k lacinosti

Carmen ovšem není hlavní stránkou umění Peckové. Na druhém a pro ni důležitějším pólu stojí koncertní písně z přelomu 19. a 20. století, zejména z německé jazykové oblasti. Pecková záhy dospěla k jejich nádherně prožité, hluboké interpretaci a dala zdejšímu publiku možnost proniknout do tohoto ztišeného niterného světa. K její jednoznačné umělecké náročnosti patří neochota k povrchním mezižánrovým pokusům, setkáváním "přátel" a "hvězd" na pódiu a k lehce prodejným nahrávkám.

Dnešní program v Chrudimi doprovázený pardubickou filharmonií a Vojtěchem Spurným má podtitul Jak život šel, což naznačuje, že bude kopírovat zpěvaččinu profesní kariéru od začátků v operetě až k životu v Německu. Další koncerty se uskuteční na festivalu Smetanova Litomyšl, v Plzni a v Ostravě. Vedle toho vystoupí Pecková na Pražském jaru v Mahlerově Písni o zemi a v Praze pak zazpívá ještě dvakrát na podzim.

Talent nestačí, trvat musí i vášeň k profesi, tvrdí zpěvačka. Zpívá teď hodně Janáčka, Strausse a Wagnera. Ve svém oboru se ve světě potýká s obrovskou konkurencí, přesto má nadále po Evropě i v zámoří krásné úkoly. Stejně tak se však cítí dobře doma. Podařilo se jí ve zralé vyrovnanosti spojit kariéru a rodinný život.

Gustav Mahler: Písně o mrtvých dětech

W. A. Mozart: Arie z opery La Clemenza di Tito

Igor Stravinskij: ukázka z opery Život prostopášníka

Antonín Dvořák: Ježibaba z opery Rusalka