Ve Skandinávii se urodil další detektivní hit, s populárním komisařem Holem

Zločinci jsou vesměs stejně hloupí jako já, myslí si vrchní komisař Harry Hole. Volí jednoduchá řešení, mají nekomplikované motivy.

Harry vychází ze své dlouholeté zkušenosti, a tak jsou věci podle něho zpravidla takové, jak vypadají. Proto když hrozí zničení klíčového důkazu, je Harry kvůli otiskům prstů na skleněné láhvi od Coca-Coly ochoten jet přes půlku Osla a vlézt do kontejneru na odpadky.

Jenže v případu loupežného přepadení bankovní pobočky, při němž maskovaný lupič zastřelí jednu z pracovnic na přepážce, se ukazuje, že nic není takové, jak to vypadá - ani s těmi otisky prstů. Natožpak se sebevraždou Harryho bývalé milenky Anny.

A tak je to v Nemesis (2002) skoro se vším. Norský spisovatel a hudebník Jo Nesbo (1960) tuto knihu napsal jako čtvrtou zatím z osmidílné série o Harrym Holovi - hrdinovi, který svérázným způsobem bere spravedlnost do svých rukou. Hrdinovi, který jako by vypadl z příběhů americké drsné školy.

Milenky vrchního komisaře

Už to jméno - Harry Hole neboli Harry Díra. Nebo při jiné výslovnosti Harry Svatý? Pro charakteristiku hlavní postavy detektivního románu to nemusí naznačovat nic. Ale naznačuje: všechno špatné, a naopak dobré, co v člověku je.

Harrymu je pětatřicet, nemá žádné koníčky, zato má "dvě věrné milenky" - pátrání po vrazích a alkohol. Dokonce se přistihne, že už "začíná mluvit jako rozmrzelý stařec. Dříve býval "jen rozmrzelý." Znamená to, že na všechno rezignoval?

Ano i ne. Přestal doufat, že ještě někdy pocítí dychtivost, radost. Na druhé straně má rád, jak se jeho přítelkyně Ráchel směje, věří tomu, že to, co dělá, má smysl, a tak jde po lumpovi, který zabil jeho kolegyni Ellen - sám proti všem. Nevychází se šéfem, jak jinak. Ale má pozoruhodné výsledky, i když používá nekonvenční metody.

Jistě, hlavní postava odpovídá nejužívanějšímu klišé žánru drsné školy: osamělý muž, který bojuje proti zločinu, ačkoli ví, že to semele především jeho samého. Ovšem nejzajímavější na Nemesis je, že tento starý koncept přesto funguje. Proč? Protože takového hrdinu pořád potřebujeme.

Chvála pomalosti

"To je dobře... že někdo vodklízí to svinstvo," říká jedna z postav románu. Nezní to jako ozvěna toho, co ve čtyřicátých letech minulého století napsal Raymond Chandler v Prostém umění vraždy? I dnes "těmi bídnými ulicemi musí kráčet muž, který sám není bídák a nemá ani špinavé ruce, ani strach".

Harry trochu strach má, ale spíše o druhé než o sebe. Jenže to, že hlavní hrdina je citlivý a čestný alkoholik - podobně jako John Rebus skotského autora Iana Rankina, s nímž má hodně společného -, ještě nedělá z Nemesis mimořádnou knihu.

Nakladatelství Kniha Zlín zvolilo pro český překlad název Nemesis. Je to efektnější a možná i srozumitelnější než původní Bezstarostná. Okamžitě si tím ovšem připomeneme jinou detektivku - stejnojmennou knihu Agathy Christie, v níž se role bohyně odplaty ujala slečna Marplová.

Lze předpokládat, že Jo Nesbo tuto knihu Agathy Christie zná, protože i on v příběhu využívá motiv dopisu, respektive e-mailu, který Harrymu přijde po podivné Annině smrti. Stejně jako si pohrává s otázkou, jaký zločin se tu vůbec stal.

Pod dobře vystavěnou zdvojenou zápletkou, pod všemi exotickými prvky a šiframi se v tomto románu vždy skrývá ještě další vrstva. A to, co se obnaží nakonec, je tragédie bezmála antických rozměrů.

Co se také dá čekat, když dva muži milují stejnou ženu na život a na smrt? Láska, nenávist, pomsta, ale i vykoupení v Nesboově podání vyznívají jako to, čím opravdu jsou - jako něco, co určuje a zásadně ovlivňuje náš život. Nic míň.

Možná i proto nás v tomto románu uspokojí nápadná pomalost, s níž se tu zločin vyšetřuje. Jako kdyby v první řadě nešlo jen o to, najít a usvědčit pachatele, ale také vrátit důstojnost oběti i lidem, kteří s ní mají cokoli společného. Vrátit důstojnost smrti.

Nemesis je třetí Nesboovou knihou přeloženou do češtiny a právě její překlad i redakce si zaslouží zmínku. Podtrhují totiž, že norský spisovatel napsal dobrý detektivní román. Román, co nás navzdory reklamě, srovnávající autora se Stiegem Larssonem, nestrhne k extatickým výkřikům. Ale třeba nás zasáhne více, než je nám milé.