1. Intimní epika

Nejzvláštnější rozpor filmu, jenž mnozí kritici na novinářské projekci v Cannes evidentně neustáli, je ambiciózní epická šíře příběhu schovaná do intimních gest.

Film vypráví o lidském životě v kosmickém univerzu, ale nejčastějšími obrazy jsou jen krátké záblesky paměti či trhané momentky.

Malick je proslulý svým introvertním obrazem a impresionistickou režií. Ve svém nejuniverzálnějším filmu ale zároveň zašel nejdále v použití impresionistických postupů.

Občas dění na plátně nepřipomíná vůbec narativní film, ale dětský kaleidoskop. V tomto se Stromu života nepodobá ze současné kinematografické nabídky vůbec nic.

Zbývá vám ještě 90 % článku