Paruky, elektrická kytara, krajkové kalhotky, mikrofon v jablku, plastové vepřové kýty. Letošní jediná novinka Letních shakespearovských slavností, komedie Zkrocení zlé ženy, využívá maximálně nadsázky a jen trochu hledá nový výklad. Režisér Daniel Špinar se nespoléhá jen na Shakespearovy duchaplnosti, přidává inscenační vtípky a ve spolupráci s Janem P. Muchowem také hudební intermezza.

Hudba není ilustrativní, pointuje situace, prozrazuje myšlenky, které se postavy snaží skrývat. Na začátku zpívá Kateřina melancholickou "gershwinovku" Someday, dojde i na italský pop, taneční hitovky a Smetanovu frašku.

Jak je na Shakespearovských slavnostech obvyklé, vystupují tu výborní herci, což je pro každou komedii, nemá-li se proměnit v nechtěnou frašku, podstatné. Ústřední dvojici Kateřiny a Petruchia hrají Tatiana Vilhelmová a Roman Zach, v roli nápadníků David Novotný či Vojtěch Dyk, jednoho ze sluhů ztvárnil Michal Kern.

Létající jablka

Špinarova inscenace je náležitě ukřičená, italsky temperamentní. Po scéně, které dominuje jabloň ověšená ovocem, často létají jablka. Všichni herci přesně dávkují komediální třeštění – jen s výjimkou Gremia Vladimíra Marka, jehož příliš stejné pitvoření je po čase unavující.

Je poněkud nepochopitelné, že přes výše popsané jsou ve Špinarově inscenaci plochy, které nudí. Režijní nápady, jež zpočátku vítaně oživují a také aktualizují Shakespearův text, se později stanou únavnými, tanečně-pěvecké vystoupení číšníků by mohlo být vhodnou výplní pro střídání scén a výměnu kostýmů, ale o nic takového nejde. Scéna se proměňuje jen jednou, kostýmních proměn není mnoho.

K nesnesení dlouhá je scéna, ve které do Padovy přijíždí zapíraný otec Vincentio. Jeho stylizace do mafiánského kmotra obklopeného suitou věrných nemá žádné opodstatnění, je jen vtípkem, který zdržuje. Možná že jen při premiéře hercům nevyšla synchronizace, pomalé připalování cigarety mafiánského "stáda" ale bylo k nevydržení.

Ponížení místo dvoření

Předností shakespearovských komedií je, že i když se odhlédne od komediální zápletky a ostrovtipných replik, zůstává životné jádro, o kterém se dá diskutovat. Soudobé inscenátory na Zkrocení zlé ženy přitahuje motiv rovnosti pohlaví. Shakespeare mužovu nadvládu lehce zpochybňuje, což bylo v jeho době nezvyklé. Pro současníky je naopak jeho pojetí poněkud nekorektní.

Vzpurnou Kateřinu její čerstvý manžel donutí k poslušnosti tím, že ji vyhladoví. Poníží ji před sluhy i urozeným cizincem.

Podle Špinarova výkladu se Kateřina zkrocení sama podvolila jako milostné hře. Tato interpretace je ale jen naznačená, nedotažená, režisér evidentně věnoval víc energie vymýšlení komediálních špílců.

DIVADLO

 

William Shakespeare
Zkrocení zlé ženy 
(Režie: Daniel Špinar)
Purkrabství Pražského hradu
Premiéra 29. 6.

 

Milostný vztah ústřední dvojice je přesto nejsilnějším motivem inscenace. Drobná Vilhelmová skvěle naplňuje představu vzteklé, ironické dívky. Nekonvenční rocker Petruchio, jak jej ztvárnil Roman Zach, má charisma, které překlenuje hrbolatosti zápletky. Především to, že si Petruchio Kateřinu vybral dopředu podle její pověsti a vysokého věna. Jejich setkání je ale dostatečně elektrizující, zkrocení, jako způsob námluv, nakonec uvěřitelné.

Tatiana Vilhelmová v roli Kateřiny a Roman Zach jako Petruchio / Foto: ČTK Roman Zach v hlavní roli Petruchia / Foto: ČTK Matouš Ruml jako Lucentio a Lucie Štěpánková v roli Bianky / Foto: ČTK Zleva Jiří Panzner jako první sluha, Jindřich Nováček jako třetí sluha, Michal Kern v roli Trania, Tomáš Kobr jako druhý sluha a Vladimír Marek v roli Gremia / Foto: ČTK Zleva Lucie Štěpánková jako Bianca, Oldřich Vízner v roli Baptisty a Jindřich Nováček jako třetí sluha / Foto: ČTK

PROČ BYCHOM SE NETĚŠILI Italská svatba může mít nečekané paralely se staročeskou veselkou. Režisér Daniel Špinar se nespoléhá jen na Shakespearovy duchaplnosti, přidává inscenační vtípky a ve spolupráci s Janem P. Muchowem také hudební intermezza. Foto: LSS