My jsme se ve škole učili Vaculík Sekyra, Kundera Žert, říká policista, který dává Ludvíku Vaculíkovi v jeho dosud poslední próze Hodiny klavíru (2007) pokutu za dopravní přestupek. A sám autor, který zítra oslaví pětaosmdesáté narozeniny, přede dvěma lety v rozhovoru podotkl: "Já jsem rád, že už pro nikoho nemám takový význam, aby mě odposlouchával... Ostatně já o sobě všechno napíšu sám, a není tak co odposlouchávat."

Z toho hned vyplývají dvě otázky. Kolik toho o Ludvíku Vaculíkovi, který na sebe všechno řekne, víme? A má smysl jej stále "odposlouchávat", tedy číst?

Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Předplatit za 40 Kč
Máte již předplatné?
Přihlásit se