My jsme se ve škole učili Vaculík Sekyra, Kundera Žert, říká policista, který dává Ludvíku Vaculíkovi v jeho dosud poslední próze Hodiny klavíru (2007) pokutu za dopravní přestupek. A sám autor, který zítra oslaví pětaosmdesáté narozeniny, přede dvěma lety v rozhovoru podotkl: "Já jsem rád, že už pro nikoho nemám takový význam, aby mě odposlouchával... Ostatně já o sobě všechno napíšu sám, a není tak co odposlouchávat."

Z toho hned vyplývají dvě otázky. Kolik toho o Ludvíku Vaculíkovi, který na sebe všechno řekne, víme? A má smysl jej stále "odposlouchávat", tedy číst?

Zbývá vám ještě 90 % článku
Předplatné bez reklam první 2 měsíce za 80 Kč
  • Veškerý obsah HN.cz
  • Mobilní aplikace
  • Bez reklam
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Články v audioverzi + playlist
  • Možnost kdykoliv zrušit
za 80 Kč s mobilní aplikací
a bez reklam nebo za 40 Kč bez mobilní aplikace
a s reklamou
Máte již předplatné? Přihlásit se