V životě jde jen o líbání, psal Francis Scott Fitzgerald ve svém debutu

Kdo byl Francis Scott Fitzgerald (1896-1940)? Společně s Ernestem Hemingwayem hlavní představitel takzvané ztracené generace, jak je nazvala spisovatelka Gertrude Steinová.

Mladík, který si po nedokončených studiích na Princetonské univerzitě a úspěchu románového debutu Na prahu ráje (1920) mohl vzít "poslední krásku Jihu" Zeldu Sayreovou - a následně spolu vytvořili "takový pěkný pár".

A především autor řady povídek, novely Velký Gatsby a románů Krásní a prokletí a Něžná je noc.

Jenže tato fakta je třeba trochu korigovat. Neboť zatímco Ernesta Hemingwaye lze přiřadit k modernistickým autorům, jako je Ezra Pound, James Joyce či Ford Madox Ford, s nimiž se ostatně v Paříži často setkávali, díla F. S. Fitzgeralda nejsou nijak umělecky výbojná.

Žádné experimenty, složité kompozice a ani v těch nejkratších povídkách se nedá mluvit o hemingwayoské úsečnosti a nedopovězenosti.

Je to otázka rozměrů

Proto také dnes na F. S. Fitzgeralda, který se vedle všech těch excentriků navíc jeví jako milý, zdravý hoch, nikdo ve svých románech a povídkách nenavazuje. Největší zájem je v současnosti o příběh "Scotta a Zeldy", neboť z "takového krásného páru" se stal posléze "pár cvoků", jak zní titul jedné povídky pro změnu od Zeldy.

Story o tom, jak se pro mladou, úspěšnou a obletovanou dvojici stalo manželství tísnivými pouty, když se Zelda propadala čím dál hlouběji do psychického onemocnění a nadějný Scott skončil jako alkoholu hojně holdující scenárista v Hollywoodu, je zkrátka přitažlivá.

Navíc když lze vyvracet či polemizovat s tím, co o nich napsal v Pohyblivém svátku Ernest Hemingway. V textu Otázka rozměrů se Scott svému příteli kupříkladu svěřuje: "Zelda říkala, že prý tak, jak jsem rostlý, nemůžu nikdy žádnou ženu uspokojit, a to prý ji původně tak rozrušilo. Povídala, že prý to je otázka rozměrů. Od té doby, co mi tohle řekla, už jsem nikdy za nic nestál, a musím se dovědět pravdu."

Francouzský autor Gilles Leroy příběh "takového pěkného páru" odvyprávěl v románu Alabama song (2007) znovu a získal za něj Goncourtovu cenu. Aby to ale nevypadalo, že dílo je mrtvé, zato autorův příběh žije... Není to tak dávno, co byla zfilmována povídka Podivný případ Benjamina Buttona a nyní se také připravuje nová filmová verze Velkého Gatsbyho.

Celé mládí promarní

A do této situace nyní byla česky vydána kompletní povídková prvotina Žabci a filozofové (1920), z níž se v dosavadních výborech objevila jen dvojice textů - což by mohlo naznačovat, že ostatní za nic nestojí. Má si člověk tedy kazit dojem, navíc když nakladatelství vydalo soubor ve svazku, na němž jistě nešetřilo, ale příliš vlídný ke čtenáři - především rozměry - není...

Žabci a filozofové potvrzují, že F. S. Fitzgerald nebyl žánrovým autorem. Jeho povídky jsou zkrátka jen kratší prózy, v nichž vypráví příběh nikoliv příliš košatý, zatímco jeho romány jsou delší prózy, v nichž vypráví příběhy rozsáhlejší.

To ale není podstatné, hlavní je, že tato kniha přináší příběhy, které mluví o našem životě - a především, že jsou skvěle vyprávěny. Jakýkoliv šéfredaktor literárního časopisu, který by dostal na stůl jednu z těchto osmi próz, by musel poznat, že má před sebou velký talent, jinak by byl nenapravitelné ťululum.

Mladý autor, který se tak dychtivě pustil do života i do literární tvorby, píše stejně jako v románu Na prahu ráje o mladých lidech, kteří mají pocit, že život je otevřená cesta - a oni si mohou dovolit všechno, respektive nevědí, co si vybrat, co je jim vlastní a co ne.

Hrdinové jsou tak často zachyceni ve chvíli, kdy ještě nevystřízlivěli a s optimismem a očekáváním hledí do budoucnosti. A nechybí ani slečny, které nikdy nikdo neporazil, nikdy se neomlouvaly a o druhých říkají: "Celé mládí promarní pomlouváním dívek jako já, které se opravdu dovedou bavit."

Jen se líbat

Atmosféře životního entuziasmu odpovídá i to, co Fitzgeraldovi hrdinové pronášejí. V Pobřežním pirátovi čteme: "Celý život je přece jenom cesta k jediné frázi: ,Miluji tě', a potom zase ústup od ní." V Hlavě a ramenou zas: "O nic jiného v životě nejde. Jen se líbat." A na dotvrzení si jedna výjimečně již zralejší hrdinka povzdychne, že život je záležitost pro mladé.

F. S. Fitzgerald není tedy autorem, který by výrazně promluvil do historie povídky a románu, avšak jeho neokázalé prózy patří stále do první literární ligy 20. století. Což dokazují Žabci a filozofové - i po jednadevadesáti letech velmi svěží dílka, třebaže na moderní povídku příliš rozsáhlá.

Umění ale není otázka rozměrů, řekl mladý filozof a podíval se s nadějí do očí žabci v největším rozpuku.