Zvolte český dokument dvacetiletí. Uspěje Vachek, Chytilová nebo Třeštíková? 1. část

Vypravit se do kina na dokument, to je pro běžného českého diváka stále neobvyklé. Přesto zájem o dokumentární filmy roste. Loni například diváků v kinech výrazně přibylo a premiér neubývá. Podle statistiky Institututu dokumentárního filmu bylo loni do kin uvedeno 16 premiérových titulů – stejně jako o rok dříve. Vidělo je však podle údajů Unie filmových distributorů téměř třikrát více diváků než předloni – přes 160 tisíc.

Velkou část návštěvnosti měl na kontě snímek Katka režisérky Heleny Třeštíkové (117 tisíc), který je daleko před dalšími v pořadí. Oko nad Prahou Olgy Špátové vidělo loni 21 tisíc lidí a Český mír Víta Klusáka a Filipa Remundy zhruba sedm tisíc zájemců.

Letos má být natočeno asi čtrnáct celovečerních dokumentů. Zástupci Institutu dokumentárních filmů nedávno představili desítku z nich, které hodlají zviditelnit a doporučit je tak široké veřejnosti. Jsou mezi nimi filmy Pavla Štingla, Vladimíra Michálka, umělecké skupiny Rafani i začínajících tvůrců, například Rozálie Kohoutové.

Jednu z tuzemských novinek viděli diváci nynějšího jihlavského festivalu v úterý na jeho úvod. Světovou premiéru zde měl společný projekt 24 českých dokumentaristů. Snímek s názvem "24" zachytil jeden zářijový den pokaždé očima jiného autora, mimo jiné například Heleny Třeštíkové, Jiřího Krejčíka nebo Jana Němce.

Ve zpětném zrcátku

Ohlédnutí za doposud natočenými dokumenty přináší anketa stránek ihned.cz Český dokumentární film dvacetiletí. Dnes nabízíme první část. Reprezentativní výběr sestavila filmová redaktorka Hospodářských novin Jindřiška Bláhová.

V anketním sloupku vpravo hlasujte kliknutím na název filmu. V levém sloupci si můžete přečíst krátké anotace vybraných filmů, které vám mohou pomoci lépe si jednotlivá filmová díla připomenout.

Zítra můžete podobně rozhodnout o nejlepších filmech, které vznikly především v posledních pěti letech, kdy počet realizovaných dokumentů začal výrazně narůstat.

Následně pak rozhodnete mezi šesti filmy z celého dvacetiletí, jejichž výběr sami v anketách v tomto týdnu určíte. Postoupí vždy tři nejúspěšnější snímky z každého hlasování.

TGM osvoboditel (1990, režie Věra Chytilová)
Dokument přibližuje život filozofa, politika a prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Bohatý archivní materiál přibližuje Masarykův intenzivní politický život a také chvíle klidu v nejužším rodinném kruhu.

Nový Hyperion aneb Volnost, rovnost, bratrství (1992, režie Karel Vachek)
Po dvaceti letech navázal Vachek na snímek Spřízněni volbou a zachytil období před prvními demokratickými volbami v roce 1990 – čas euforie, nejistot i bizarností, kdy se z chaosu rodil nový politický řád. Vachkův film je zároveň úvahou na téma utopie a jejích rozporů. Monumentální filmová koláž splétá události, dialogy a děje vynalézavou střihovou skladbou, která spojuje zdánlivě nespojitelné. Záběry politiků, mítinků, demonstrací a různých aktivistů, oficiálních i bezvýznamných výjevů se navzájem předznamenávají a glosují.

Zánik Československa v parlamentu (1993, režie Pavel Koutecký)
Tři roky po sametové revoluci překvapilo Československo svět zdánlivě náhlým a v regionu neobvykle mírovým rozpadem federace. Zejména na české části hranice převládl mezi populací názor, že „republiku rozbili politici“. Film zachycuje atmosféru v proslulé budově mezi Národním muzeem a Státní operou na sklonku roku 1992.

Sladké století (1997, režie Helena Třeštíková)
Dvacáté století se žene střední Evropou. Mění se státy, zřízení, vlády, ideologie, hesla. Nikdo, kdo se narodil ještě za Rakouska-Uherska nemá jistotu, že prožije život podle svých plánů. Dokumentární film Heleny Třeštíkové je příběhem žen, které podle svých představ žít nesměly.

O čem sní ženy (1999, režie Olga Sommerová)
Důvod, proč se režisérka Olga Sommerová rozhodla vyzpovídat několik žen zralého věku, vychází z jejího přesvědčení, že muž a žena jsou dvě rozdílné bytosti a proto ženská zkušenost ve světě patriarchátu má specifické rysy, které je hodno zaznamenat a vyslovit nahlas. Vznikla tak sugestivní hodinová výpověď, v níž se zralost konfrontuje s dávnými dívčími sny a optimismus prolíná s těžkým osudem.

O čem sní muži (1999, režie Olga Sommerová)
Po mimořádném ohlasu na dokumentární film Olgy Sommerové O čem sní ženy rozhodla se režisérka natočit volné pokračování tentokrát s mužskými hrdiny. Jak sama po natáčení přiznala, splnilo se to, v co nesměle doufala: životní ambice mužů nejsou omezeny pouze na dobývání světa, ale je v nich obsažena i potřeba pochopit cosi tak neuchopitelného, jako je žena. Druhým dílem se tak završil pohled na svět mužů a žen, tedy na svět, který jeden z hrdinů filmu popsal jako "dva kontinenty, mezi nimiž je moře nedorozumění a most lásky". (oficiální text distributora)

O čem sní muži

Bohemia Docta aneb Labyrint světa a lusthauz srdce (Božská komedie) (2000, režie Karel Vachek)
Egon Bondy prorokuje peklo globálního kapitalismu, Jim Čert se přiznává ke spolupráci s StB, Jaroslav Foglar nemůže najít otvírák na pivo... Česká republika na konci 90. let. Rozsáhlý filmový esej, který zkoumá stav a skryté podhoubí české vzdělanosti, přerůstá ve zvláštní přírodní metaforu. Les českého myšlení se vzájemně propojuje, vyživuje a ovlivňuje skrytými vlákny, díky nimž i to zdánlivě odumřelé či zahubené opět vstává z mrtvých.

Vzlety a pády (2000, režie Věra Chytilová)
Film zachycuje setkání tří tvůrčích osobností s dvacátým stoletím, a to prostřednictvím životních a uměleckých pohledů významných českých fotografů Václava Chocholy, Karla Ludwiga, Zdeňka Tmeje a svědectví jejich příbuzných, milenek a přátel. Ti se neidentifikovali s politickými režimy ani jejich estetikou.

Ženy na přelomu tisíciletí (2000, režie Helena Třeštíková)
Cyklus zachycuje ženy a jejich barvité životní role i soudy. Jsou tu zdravotní sestřičky, narkomanka Katka, homosexuální ženy, matka mentálně postiženého syna, romská intelektuálka či prostitutka. Se všemi Třeštíková strávila několik let, takže vznikly pro ni typické časosběrné dokumenty.

Katka (verze z roku 2001)

Hry prachu (2001, režie Martin Mareček)
Film o souhrách událostí kolem pražského zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v září roku 2000. Organismus města je zobrazen jako hřiště různých ideologických koncepcí a groteskních situací.

Lesk a bída země české (2001, režie Robert Sedláček)
Dvoudílný dokument se v první části nazvané Hvězdy a hvězdičky zabývá působením médií na českou společnost a vzestupy a pády mediálních hvězd v devadesátých letech. Část druhá, Ideální svět, pátrá po tom, jak reklama změnila české prostředí.

Kdo bude hlídat hlídače? Dalibor aneb Klíč k Chaloupce strýčka Toma (2002, režie Karel Vachek)
Byl dirigent Talich kolaborant? Proč hrají Češi sami sobě divadlo? Budou národem skladníků na evropské křižovatce? Komu vadí možnost účinné léčby rakoviny? A je česká elita otázkou pro sociologa, nebo pro kriminalistu? Režisér J. A. Pitínský zkouší v Národním divadle Smetanovu operu Dalibor. Své vlastní svérázné představení Dalibora hraje v hledišti i Karel Vachek – s umělci, vědci, intelektuály i politickými aktivisty. Za zvuků Smetanovy hudby, jíž Vachek přisuzuje mystickou sílu, ožívají v Národním divadle, jež je výrazem národních tužeb i sebeklamů, příběhy lidí, kteří se postavili oficiální moci a zákonům, neboť k tomu měli morální důvod.

Český sen (2000, režie Vít Klusák a Filip Remunda)
První česká filmová reality show Český sen je celovečerní film o hypermarketu, který neexistoval, ale na jeho otevření přišlo 31. května 2003 pár minut před desátou dopolední a na parkoviště v pražských Letňanech více než tři tisíce nedočkavých lidí.

Český sen

Ženy pro měny (2004, režie Erika Hníková)
Erika Hníková se dotýká fenomenu ideálního ženského těla, jak je vytvářejí časopisy, soutěže krásy i nábory budoucích modelek, nemluvě o reklamách na potraviny, které zaručí štíhlou linii.
Film je tragikomický příběh o ženách, které citlivě vnímají současný ideál ženské krásy a chtějí se mu co nejvíce přiblížit. A je to také film o spoustě peněz, které se díky síle tohoto ideálu denně utrácejí.

Ženy proměny