Český národní symfonický orchestr sice tu a tam vzbudí kontroverzní reakci hudebních manažerů, protože v něm působí nejen určitý stálý kádr vlastních hudebníků, ale ve svém volnu také mnozí hráči pracující jinak v několika našich předních profesionálních tělesech, jinak mu ale nikdo nemůže upřít úspěšnost.

Tu potvrdil i úvodní koncert 19. sezony tělesa, páté ve Smetanově síni. Konal se ve středu večer v Obecním domě, pár dní po návratu symfoniků z turné po Británii.

Potřebně zběsilé pobuzení

Značka ČNSO má dobré jméno mnohde v cizině i u zahraničních partnerů natáčejících v Česku třeba filmovou hudbu, ale orchestr je už delší dobu i respektovanou stálicí pražského koncertního dění, kterému umí přinést smysluplný i povzbuzující umělecký zážitek.

Bylo tomu tak rozhodně díky energií sršícímu dirigentu Petru Altrichterovi, který dokázal na pódiu vybudit a předat potřebnou, romanticky stylizovanou zběsilost v symfonické básni Prokletý lovec Césara Francka, i návaly emocí v Čajkovského Páté symfonii.

Zbývá vám ještě 80 % článku
Vyberte si přístup na míru Předplatné Hospodářských novin
HN mini
45 Kč první dva měsíce
Od 3. měsíce 229 Kč
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace
HN roční
3290 Kč za rok
2 měsíce zdarma
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace
Máte již předplatné? Přihlaste se