Ornest a Liška hrají bezdomovce, část publika se dusí smíchem a část nevěřícně zírá

Dramatik a režisér Jiří Pokorný napsal pro Divadlo Na zábradlí text, který se jmenuje Domov můj.

Mohla z něho být existenciální groteska o tom, že každý - manažer stejně jako plastický chirurg - je potenciální bezdomovec. O tom, jak blízko je z ulice do hotelu Hilton a naopak.

Nebo o tom, že opravdu doma jsme akorát v hrobě.

Rozplizlá story

Pokorný nabídl divadlu intuitivně a velmi osobně cítěné téma. Spíš provokativní a ne zcela utříděný materiál než regulérní divadelní hru. Text by si býval zasloužil dotvořit během zkoušek.

Divadelní inscenace, kterou na jeho základě vytvořil režisér David Czesany, je ale nakonec jen divná, žánrově rozplizlá a nepříliš vtipná story o čtyřech bezdomovcích nocujících v hrobce, kteří náhle zbohatli, pobyli v hotelu Hilton a pak zas o šťastně nabyté peníze přišli.