Víc než dívence, okouzlené před deseti lety blízkostí Glena Hansarda, i než jeho partnerce v oscarové filmové písni a na následném albu Strict Joy, se třiadvacetiletá Markéta Irglová svým albovým debutem Anar podobá Joni Mitchellové i Kate Bushové z doby jejich písničkářských začátků.
A především současné dublinské naději, Lise Hanniganové. Jestliže Hanniganová svými dvěma alby už dala zapomenout na úlohu, jakou hrávala po boku irské rockové hvězdy Damiena Ricea, mohlo by se to Irglové povést taky.
Její tichý polohlas je pevnější a objemnější, klavírní základ jejích nahrávek pestřejší a sebevědomější. Irglová nehledá cestu k českým posluchačům, ale k sobě - ostatně všechny její texty jsou anglické.
Nemá žádný zřejmý autorský ani interpretační vzor, jen ohlas Hansardovy odvahy sdílet s publikem své soukromí; teatrolog Ivan Vyskočil tomu kdysi začal říkat veřejná samota. Kdo je k sobě i svým včerejškům podobně poctivý a do sebe schoulený, může se zaposlouchat.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
