Cembalistka Zuzana Růžičková, která přežila holokaust, slaví 85 let novým dvojalbem

U příležitosti pětaosmdesátých narozenin cembalistky a pedagožky Zuzany Růžičkové vychází u Supraphonu dvojdisk s průřezem jejích nahrávek. Obsahuje především skladby J. S. Bacha a symbolicky je na něm zastoupena i tvorba Viktora Kalabise, s nímž Růžičková žila.

Hudebních gratulací se Růžičkové dostalo v pondělí v zaplněném pražském kostele sv. Vavřince v podání cembalistů Moniky Knoblochové, Václava Lukse a Vojtěcha Spurného, dále sopranistky Ireny Troupové a členů souboru Collegium 1704. Zazněly skladby Bacha, Kalabise, Wilhelma Friedemanna Bacha a Aleše Březiny.

Metafyzično a potěšení

"Tušila jsem, že tři přední čeští cembalisté s Alešem Březinou na mě něco chystají, ale že si dají takovou práci včetně premiéry díla pana Březiny zkomponovaného na moji počest, to je překvapení," řekla Růžičková.

Plzeňská rodačka, označovaná jako "první dáma cembala", je známa především jako výtečná interpretka Bachova díla.

"Už jako dítě jsem strašně tíhla k Bachovi. Díky tomu jsem se dostala k cembalu, protože pro tento nástroj Bach komponoval," uvedla Růžičková, která v letech 1945-1947 studovala v Plzni hru na klavír v místní hudební škole. Později se věnovala hře na klavír a cembalo na pražské AMU, nakonec studovala hru na cembalo v Paříži.

"Bach má v sobě úžasný řád a rozpětí od největšího lidského utrpení až po tu nejjasnější radost. Od metafyzična po potěšení z dýmky a dobrého vína," podotkla drobná, vitální Růžičková.

Bach jako terapie

Dodala, že právě Bachova hudba jí hodně pomáhala, když se po druhé světové válce vrátila z koncentračního tábora. Jako členka židovské rodiny byla od svých čtrnácti let vězněna v nacistických táborech Terezín, Auschwitz-Birkenau a Bergen-Belsen. Domů se vrátila s hrůznými zážitky a pocitem, že nic na světě nemá smysl.

"Z největší deprese mě vytáhla Bachova hudba," řekla Růžičková. Do Německa se několikrát vrátila. V roce 1956 zvítězila v Mnichově na mezinárodní cembalové soutěži. Město Hamburk jí udělilo v roce 1994 Zemskou medaili za umění a vědy.

V roce 2011 v Cáchách převzala Cenu Karla IV. "Moc jsem se musela odhodlávat, abych do Německa jela. Bála jsem se, že bych mohla potkat někoho ze svých trýznitelů, ale přes Bacha se mi to podařilo překonat," vzpomněla Růžičková.

Grand Prix a platina

Čtyřikrát získala pařížskou cenu Grand Prix du Disque Académie Charles Cros, prestižní hudební ocenění, které každoročně od roku 1948 uděluje francouzská Akademie Charlese Crose za vynikající nahrávky hudebních skladeb jak po stránce umělecké, tak technické.

Dále mimo jiné obdržela platinovou desku Supraphonu za 300.000 prodaných nosičů a v roce 2003 jí byl udělen francouzský titul Rytíře umění a literatury. Loni získala čestný doktorát Akademie múzických umění v Praze.

V současné době již Růžičková na cembalo nehraje. "Jeden z mých přátel říká, že je lepší, když lidí říkají: To je škoda, že už nehraje, než aby říkali: To je škoda, že ještě hraje," směje se oslavenkyně.

Nové CD s názvem Hommage à Zuzana Růžičková je v prodeji od konce minulého týdne, další řadu snímků Růžičkové vydavatelství zdarma zpřístupnilo v digitální formě na stránkách supraphonline.cz.