Jáchym Topol: Literární byznys už nemám rád, nechci se stát fabrikou

HN: Proč se neživíte jenom psaním?

Pro mě je nejdůležitější, abych se nestal fabrikou. Kdybych vydával každoročně knihu, rodinu bych uživil. Navíc mám to štěstí, že moje knížky vycházejí v patnácti, dvaceti jazycích. Díky tomu bych absolvoval všechna ta čtení, festivaly, literární setkání, a to by mě uživilo.

HN: Co tomu brání?

Po letech, kdy jsem to okusil, už nemám zájem. Bez uzardění to můžeme nazvat literárním byznysem, který má svou hierarchii i pravidla - systém stipendií, festivalů, čtení. Dostáváte nabídky – tu napsat esej o feminismu, tu esej o Evropské unii, tu se zúčastnit něčeho v Magdeburku... Člověk může cestovat jako rocková kapela. Ale já jsem zjistil, že to nemám rád. A protože živím rodinu, tak považuju za přirozené, když pokračuju v tradici českých spisovatelů, kteří v naprosté většině byli novináři. Od bohéma Františka Gellnera přes Poláčka po šíleného Haška. Je pro mě psychicky zajímavější být reportér v Respektu, novinář v Lidovkách nebo pracovat v Knihovně Václava Havla jako právě teď. Jsem doma a nasávám zdejší život. Už se mi stávalo, že jsem měl zglobalizovanou hlavu.

HN: V jakých nákladech vycházejí vaše knihy?

Přesně nevím, ale moje knihy vycházejí "dokola". Třeba Anděl vyšel už počtvrté. Sestra také vychází stále v dotiscích. Takže knihy, které jsou staré třeba patnáct let, jsou pořád v některých knihkupectvích. Proto ty nejstarší, jako je Sestra či Anděl, se blíží nákladu dvacet tisíc kusů. U těch novějších to může být deset tisíc.

HN: Dostáváte od nakladatele Viktora Stoilova podíl z prodeje, nebo paušální honoráře?

Nevím, jaká existují pravidla, ale s Viktorem to mám tak, že mi dá nějakou zálohu a pak procenta z prodeje. Protože jsme kamarádi, kteří se vidí jednou dvakrát týdně, tak to moc neřešíme. Pro mě jsou důležité překlady.

HN: Ve kterých zemích?

Poslední kniha, Chladnou zemí, vyšla teď v Německu, dostal jsem i italské vydání a připravuje se polské, francouzské, anglické. A kniha už vyšla také v Norsku, Švédsku, chorvatsky, srbsky, holandsky i v dalších jazycích.

HN: Takže souhrnný náklad je vysoký?

Docela ano. Ale já už jsem "otřískanej". Mne už neudiví ty situace jako dřív, když jsem viděl svoji knihu za výlohou v Paříži, v New Yorku, v Londýně, ve Varšavě... Pro mě je psaní, i když se tomu někdo může usmát, takový mysticismus, proto píšu, jen když to na mě přijde. A jestli se pak knihy prodá osm nebo dvanáct tisíc, je mi fuk.

HN: Opravdu?

Já neskuhrám, protože si uvědomuju, jak na tom byli otcové a dědové. Když si představím, co zažil třeba můj táta, který je z generace "dětství-Hitler, mládí-Stalin, pak Husák", tak - možná to zní pateticky - důležitá je pro mě svoboda.

FOTO: ČTK