Ivan Klíma

Jak se nestát vrahem

2012, Academia

Vraždy a tresty

Vždycky jsem měl potřebu vážit si soudcovského povolání, jakkoliv bylo u nás za komunistického panování ponižováno do slouhovské role. Svobodné a nezávislé soudy, pokud jednají zodpovědně, bezesporu posilují důvěru lidí, že ve společnosti vládne spravedlnost. Dneska se soudcům spíše nadává: pracují pomalu, soudí příliš shovívavě a někteří jsou dokonce úplatní. Protože média obvykle dávají přednost skandálům a zločinům, asi nejznámějším ze všech svých kolegů se stal konkurzní soudce Berka.

V těchto dnech hradecký senát projednával vraždu, jejíž obětí se stal vysokomýtský podnikatel. Nešlo o opakovanou vraždu (za ni se obvykle uděluje mimořádný trest), zato o sérii odporných zločinů. Každá vražda je samozřejmě zavrženíhodná a odporná, ale v tomto případě byla předem dlouho plánovaná, spojená s vydíráním, s přijetím vysokého výkupného na základě vědomě lživého slibu, navíc oběť byla usmrcena obzvláště brutálním způsobem.

Za Masarykovy republiky by pravděpodobně oba vrazi mladého podnikatele byli odsouzeni k smrti a za souhlasu většiny občanů předáni katovi. Jak je známo z různých průzkumů, většina našich občanů by si trest smrti přála obnovit. Lidé se totiž těžko smiřují se skutečností, že ten, kdo druhého zbavil života, by měl dál žít, navíc vidí, že často i za vraždu se vyměřuje trest nepřesahující patnáct let, že vrazi se tudíž mohou dostat na svobodu často ještě v plných silách.

Je pak na nich, zda si zločin zopakují anebo nikoli. Slyšel jsem už vícekrát názor (a souhlasím s ním), že soudci často dbají spíš o to, aby neublížili pachateli, aby mu neupřeli možnost nápravy, než aby poskytli zadostiučinění blízkým oběti a zároveň ochránili občany před zabijáky.