Fedor Gál

Několik dnů

2012, Academia

V zrnku písku je prý celý vesmír...

… v kapce vody celý oceán. Copak asi obnáší celý jeden den konkrétního člověka? Například můj třetí květen 2011.

Brzy ráno jsem na internetu přelétl novinky. Hlavní zpravodajství informuje o likvidaci teroristy Usámy bin Ládina americkým komandem v Pákistánu. V e-mailové poště je výzva od Ondřeje Cakla k protestu proti přijetí jakéhosi Bátory na ministerstvo školství. Bátora se v nedávné minulosti účastnil setkání politických extremistů. Je na pováženou, jestli takový člověk patří do úřadu, který rozhoduje o vzdělávání mládeže, myslí si Ondřej Cakl a s ním mnozí další.

Ale zpět k ranní e-korespondenci. Na něco odpovím obratem, něco odkládám – například žádost o finanční výpomoc od Standy Pence a upozornění neznámé dámy, která poslouchala pořad Dobré ráno, Česko, kde jsme s Martinem Hanzlíčkem mluvili také o našem projektu „Pro Natálku“. Ptá se, jestli nejsme jednostranní; kromě Natálky Kudrikové, která málem nepřežila žhářský útok neonacistů ve Vítkově, bychom se měli zastat také Patrika z Krupky; toho znásilnili a téměř k smrti umlátili dva mladiství Romové. Standa Penc je příběh starý snad osmnáct devatenáct let. To jsme, po smrti Filipa Venclíka ve stanici metra Dejvická, kterého tam zabil skinhead, zakládali Hnutí občanské solidarity a tolerance (HOST). Standa Penc je aktivista, který – jak sám říká – má tolik práce, že nestíhá vydělávat peníze.

Kromě toho chová kozy a osly, které zůstaly po zemřelém kamarádovi Láďovi Lisovi; z lásky ke zvířatům, ne kvůli jejich produktům. Samo Hnutí občanské solidarity a tolerance je příběh velice typický pro těsně polistopadová občanská vzepětí. Spousta mladých lidí, kteří zdarma a do úmoru dělali monitoring aktivit českých extremistů, vůně marihuany, akce v ulicích a několik dospělých, kteří se pokoušeli vnést do jejich činnosti a agendy řád. Ondřej Cakl a Standa Penc byli jedni ze zakladatelů a HOST vydržel snad pět let, možná déle. Někteří z kluků už nežijí, jiní si našli řádná zaměstnání a založili rodiny. Ondřej Cakl ale patřil mezi mimořádné zjevy. Nejednou byl v ohrožení života, nejednou se zasloužil o vyřešení případu násilí na Romech. Zmíněný protibátorovský e-mail přišel odněkud z Indonésie, kde Ondřej působil v nějaké humanitární misi. Prý tam také učil domorodce pěstovat rýži.