V polovině padesátých let označil přední francouzský filmový kritik André Bazin filmový festival v Cannes trochu provokativně za církevní řád zasvěcený kultu filmu stojící na přísném rytmu, hierarchii a rituálech.

Rigorozně, opravdu téměř jezuitsky, dodržovaný rytmus, hierarchie a rituály určují tep Cannes dodnes. Jen mnohé z nich by Bazin, který se nechával budit v devět, se snídaní mu nosili na pokoj i festivalový tisk a novináři tvořili stále intimní komunitu, nepoznal.

Rituály a rutina

Stejně jako by nepoznal festivalový Palác, filmový trh v podzemí či nálet celebrit. Jak by zpracoval šrumec třiceti tisíc lidí, je možné se jen dohadovat. Jedním z rituálů, jenž tvoří cannenský folklor současnosti, je i tipování vítěze.

Zbývá vám ještě 80 % článku
Předplatné bez reklam první 2 měsíce za 80 Kč
  • Veškerý obsah HN.cz
  • Mobilní aplikace
  • Bez reklam
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Články v audioverzi + playlist
  • Možnost kdykoliv zrušit
za 80 Kč s mobilní aplikací
a bez reklam nebo za 40 Kč bez mobilní aplikace
a s reklamou
Máte již předplatné? Přihlásit se