V polovině padesátých let označil přední francouzský filmový kritik André Bazin filmový festival v Cannes trochu provokativně za církevní řád zasvěcený kultu filmu stojící na přísném rytmu, hierarchii a rituálech.
Rigorozně, opravdu téměř jezuitsky, dodržovaný rytmus, hierarchie a rituály určují tep Cannes dodnes. Jen mnohé z nich by Bazin, který se nechával budit v devět, se snídaní mu nosili na pokoj i festivalový tisk a novináři tvořili stále intimní komunitu, nepoznal.
Rituály a rutina
Stejně jako by nepoznal festivalový Palác, filmový trh v podzemí či nálet celebrit. Jak by zpracoval šrumec třiceti tisíc lidí, je možné se jen dohadovat. Jedním z rituálů, jenž tvoří cannenský folklor současnosti, je i tipování vítěze.
Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se
