Martin Františák nepatří jen k předním českým režisérům střední generace, je také jedním z výrazných dramatiků. Po jeho hře Karla, již napsal před dvěma roky, nyní sáhla činohra pražského Národního divadla, se kterou ji v komorním Divadle Kolowrat nastudoval režisér Jan Kačer.

Karla volně navazuje na linii Františákových "vesnických her", tedy na úspěšné texty Doma a Nevěsta (prvně jmenovaný Národní divadlo před sedmi lety také uvedlo).

Podtitul Karly zní "hra po noční směně" - zachycuje moment v životě dělnic z upadající severomoravské sklárny, které nad ránem přicházejí ze šichty do nalévárny na blízké benzince, aby vyslechly ortel o osudu výrobny. Jejich bývalá kolegyně Draha tam přichází bojovat o malou dceru Karlu. A majitel benzinky Fügner vzpomíná na ztracenou lásku...

Utahaní, zoufalí a ztrhaní "hoši"

Je to drsně poetická hra o nelehkém životě, o strachu, ale i o naději. Františákův jazyk vychází z reality, zároveň je ale básnivý. V Kolowratu s ním souzní nepopisná, čistá scéna architekta Jana Schindlera, kterou místo regálů prodejny na benzinové pumpě tvoří jen zvlněný plastový monolit, jehož záhyby slouží jako lavice, stoly a barový pult.

Zbývá vám ještě 70 % článku
Předplatné za 30 Kč
  • První 2 měsíce za 30 Kč měsíčně, poté za 179 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se