Apartheid byl jen stylovější nacismus, říká Hugh Masekela

Za časů apartheidu byl trumpetista Hugh Masekela jedním z nejvýraznějších hlasů jihoafrického hudebního exilu. Byť žil ve své milované Americe a singly typu Grazin’ in the Grass koncem šedesátých let prodával po milionech kusech, pro černé muzikanty znamenal hlavně autentický hlas domoviny.

Ten bude šířit i v sobotu jako jedna z hvězd Colours of Ostrava. “Je mi třiasedmdesát a hraji pro radost, ale rád připomínám, že apartheid mohl padnout lepším způsobem,” řekl v rozhovoru s HN.

HN: Proč nejste na turné s Paulem Simonem k výročí desky Graceland?

Zatím ji hrál asi pětkrát. Není to v kompletním složení a není to ani celý Graceland, jen výběr toho nejlepšího. Paul zkouší, jestli ta hudba v lidech stále vyvolává emoce, a pokud ano, chce příští rok udělat pořádnou šňůru.

HN: Jak se černoch, který prchal před apartheidem, cítil ve segregované Americe?

Podmínky ve Státech byly nesrovnatelně lepší. Nadto já jsem Ameriku chtěl navštívit za každou cenu a dostat se k hudebnímu vzdělání, které v Africe jednoduše chybělo. Když jsem studoval na Manhattan School of Music, nebyl jsem zdaleka jediný černý: shlukovala se tam celá pozdější jazzová elita, od Erica Dolphyho až po Freddieho Hubbarda.

V některých třídách jsem byl jediný černoch, ale po chodbě už také běhal Herbie Hancock, který právě složil hit Watermelon Man a pořídil si nové sportovní fáro.