V Jonu Lordovi odchází ten, kdo za varhanami uvařil zvuk Deep Purple

Zpráva o skonu jednasedmdesátiletého hudebníka Jona Lorda nepochybně roztesknila všechny příznivce klasického rocku. Bez něj je trendu, kterému se říká prog rock, jenom půl.

Byl to on, kdo stvořil pro Deep Purple typický zvuk Hammondových varhan, v němž se bluesové frázování mísilo s "vařením" ve stylu jazzového varhaníka Jimmyho Smithe a nekonečnou láskou k barokní varhanní hudbě. A byl to on, kdo jako první inicioval v roce 1969 projekt, ve kterém se rocková kapela pokoušela splynout s velkým symfonickým orchestrem. Už jen tyto dva počiny mu zajišťují čestné místo ve dvoraně slávy rockové hudby.

Lord patřil mezi typické anglické děti války, které od šedesátých let měnily tvář populární hudby. Pocházel z Leicesteru a od dětství miloval veškerou klasickou hudbu od Bacha až po "anglického Janáčka" Edwarda Elgara. Jako každý středoškolák z druhé poloviny padesátých let však zároveň propadl kouzlu rock'n'rollu.