Knížákův citát je na monografii Rafanů dobrou vizitkou

Na obálku své první velké monografie si Rafani nechali vytisknout citát od Milana Knížáka, který je kdysi osočil ze srabáctví. Rafani byli vždycky sebemrskači, i když v tomto případě je to naopak: Knížákovo opovržení je pro skupinu s aktivistickými sklony vlastně dobrou vizitkou.

Kniha je poněkud opožděným průvodcem po krajině rafanovských akcí vykonaných v letech 2000-2006. Vychází k retrospektivní výstavě skupiny v Domě umění města Brna nazvané Dech. Druhý díl rafanovské historie, která se loni rozrostla například o celovečerní dokument věnovaný Praze a její skryté kulturní elitě, se prý již chystá.

Z hospodských řečí

Rafani, dvakrát nominovaní na Cenu Jindřicha Chalupeckého, jsou nejlépe organizovanými autory českého konceptuálního umění. Skupina vznikla před dvanácti lety z hospodských řečí čtyř studentů pražské akademie.

Členové od začátku vystupují v uniformách, o svých dílech hovoří unisono ve shodném duchu a podřizují se desateru, jehož jeden bod například zní: Aktivity umělecké skupiny Rafani mají v případě nutnosti přednost před mými osobními zájmy. Přestože důsledně dodržují společné autorství, svou identitu neskrývají. Zakládajícími členy byli Luděk Rathouský, Petr Motejzík, Marek Meduna a Radim Kořínek.