V cirkusové škole se dnes učí i filosofie, říká civilní klaun Patrick Léonard

Když mu bylo čtyřiadvacet - to už měl čtyři tituly šampiona Kanady v umělecké jízdě na kolečkových bruslích -, sekl s profesí chemika a přihlásil se do montrealské Národní cirkusové školy.

Kromě akrobatické zručnosti a vášně pro diabolo v sobě našel klauna a spoluzaložil dnes proslulý cirkus 7 Fingers.

V představení La Vie, se kterým vystupuje na pražské Letní Letné, má tu nejeruptivnější roli. "Dost jsem se ale natrápil, než jsem se v roli klauna našel," přiznává Patrick Léonard.

HN: Jako klaun znáte spoustu triků. Používáte je někdy i v obyčejném životě?

Někdy se to stává. Třeba když se dostanu do konfliktní situace s neznámým člověkem. Buď se taky rozčílím, nebo najdu nějaký způsob, jak to obrátit v legraci. Lidi z toho bývají zmatení a já pak koukám rychle zmizet. Stává se to, ale nevyhledávám to.

HN: Platí to i obráceně? Je život dobrý trénink pro povolání klauna?

S uměním to tak je vždycky. Bereme své zkušenosti a emoce a adaptujeme je pro jeviště. Někdy doslovně, jindy více duchovně. Dost jsem se ale natrápil, než jsem se v roli klauna našel.

Nenosím velké boty a červený nos, ani se nemaluju. Na jeviště přenáším obyčejné věci, ale trochu vyšinutě, takže nakonec se z toho stane klaunérie. Vždycky je to však blízké mému naturelu, jsem to víc já než nějaký uměle vytvořený charakter.