Obří publikace o Havlovi a divadle ukazuje prezidenta jako sokratovského filozofa

Václav Havel se na sklonku života octl v zakletí paradoxů, s nimiž si často pohrával ve svých dílech. Ačkoli se vyhýbal bulváru (neblahé zkušenosti s pochybnými lovci senzací popsal ve své poslední hře Odcházení), prostřednictvím zápisků Ireny Obermannové se stal objektem pokleslých drbů.

U příležitosti jeho nedožitých šestasedmdesátin vychází kniha, která jednoho z nejoriginálnějších duchů našich moderních dějin ukazuje ve světle přesně opačném.

Sedmisetstránková publikace O divadle, kterou uspořádala jeho dlouholetá kamarádka a spolupracovnice Anna Freimanová, shrnuje Havlovy úvahy o provozu divadla a jeho magickém zákulisí, zrodu vlastních dramat a jejich inscenacích i o filozofickém smyslu mezilidských her a jejich tajuplném vyjevování.