Švankmajer vede U Kamenného zvonu dialog, na který si lze sáhnout

Básnická samozřejmost není nikdy lhostejná. Rozsáhlé a mnohostranné dílo Jana Švankmajera nenabízí jistoty, nehledí na krásu, ať už má jakoukoli podobu, ale vyzařuje z něj něco mnohem důležitějšího - zneklidnění. Nikdo si nemůže být náhle ničím jistý v inspirativním i inspirovaném dialogu, který vede autorova imaginace s okolní skutečností i se svým vnitřním světem, se svými sny, úzkostmi, obsesemi a démony.

Koncepce výstavy Možnosti dialogu se odvíjí od jednotlivých filmů, dnes už nejen celosvětově oceňovaných, ale i neoddělitelně spjatých s ostatními Švankmajerovými výtvarnými projevy. Ať už jde o kresby, koláže, frotáže, objekty či o hmatové nebo - jak sám říká - taktilní umění, toto důsledné oživování jednoho opomíjeného lidského smyslu.