Prokop a kapela jsou na nové desce jako nejlepší fotbalový tým, který dává málo gólů

Kdyby album Michala Prokopa nazvané Sto roků na cestě byla korida, pak by se během pěti písní rozehřívala a teprve při té šesté by do ní vběhl býk.

V latinsky zrytmizované Kuplířce Lukrécii Michal Prokop coby autor hudby zamává červeným plátnem a kapela Framus Five k němu běží jako čerstvé, ještě nezraněné zvíře, kterému místo šlach v nohách vylehčeně pruží kytarové struny Luboše Andršta - tak muzikálně vyzývavé, až by je posluchač s gustem poplácal po hřbetě.

Dostat se písni na kobylku

Kuplířka Lukrécie se odvíjí jako gradující film v režii Michala Prokopa, Luboše Andršta a Jana Hrubého, kteří jsou srostlí i díky společnému, radostiplnému koncertnímu hraní v triu. Hrubého housle odpovídají Andrštově latině baculatým lidovým barokem a Prokopův hrubý suverénní hlas se houslím i kytaře probrousí až na kobylku, když zpívá o salse, tanci hříšných hadů, co se svlékají z kůže navzájem...