Zemřel spisovatel Jan Trefulka, který zaplatil za otevřený nesouhlas s minulým režimem

Publicista, literární kritik a prozaik Jan Trefulka ve svých dílech často vyjadřoval zklamání svých vrstevníků, kteří se nechtěli smířit s rozpory mezi hlásáním socialistických ideálů a životní praxí.

On sám přitom neváhal dát svůj nesouhlas s panujícím režimem otevřeně najevo, za což zaplatil tím, že po bezmála dvě desetiletí nemohl oficiálně publikovat. Jeho životní dráha se uzavřela v noci ze středy na čtvrtek ve věku 83 let.

Jako kritik debutoval Jan Trefulka v roce 1949 nekonformními recenzemi v týdeníku Kulturní politika, jako prozaik vstoupil do literatury v roce 1962 dvojnovelou Pršelo jim štěstí, po níž následovala novela Třiatřicet stříbrných křepelek, povídkový soubor Výmysly a dvojice povídek s kriminalistickou zápletkou Nálezy pana Minuse.

V letech 1970 až 1989 nemohl oficiálně publikovat, a tak jeho díla vycházela jen v samizdatových edicích a exilových nakladatelstvích. Šlo například o společensko-historický román Zločin pozdvižení, alegorie Veliká stavba, intimní novely O bláznech jen dobré nebo autobiograficky laděný psychologický román Svedený a opuštěný. Sám se na vzniku literárního samizdatu aktivně podílel a patřil k prvním signatářům Charty 77.

Od knih do traktoru

Svým pojetím literatury se Trefulka vzdálil od popisného realismu k próze s hlubším myšlenkovým zaměřením na existenční lidské problémy. Hrdinou jeho děl nebyl dobrodruh, který přitahuje dramatické události, ale člověk všedního dne, který nevyhledává konflikty, a přece ho ani nevýbojnost a slušnost neuchrání před kritickými střety a situacemi, jež po něm hrdinské reakce vyžadují.

Jan Trefulka se narodil 15. května 1929 v Brně-Králově Poli. Po maturitě začal studovat literární vědu a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, z níž byl ale z politických důvodů vyloučen. Následovalo období, kdy se živil jako dělník a traktorista. Posléze se sice k vysokoškolskému studiu na čas vrátil v rodném Brně, ale nedokončil je.

Od roku 1957 působil jako redaktor a poté šéfredaktor Krajského nakladatelství v Brně. V letech 1962 až 1970 byl redaktorem měsíčníku Host do domu. Poslední rok před zákazem časopisu se stal šéfredaktorem. Po roce 1970 nesměl publikovat a živil se například jako noční hlídač nebo vazač.

Moravský patron

Do veřejného života se Trefulka vrátil až po roce 1989, mimo jiné jako předseda Obce moravskoslezských spisovatelů a člen Rady České televize. Jako publicista zároveň vytrvale prosazoval moravskou samosprávu v rámci České republiky. V roce 1996 na Brněnsku neúspěšně kandidoval na senátora za Moravskoslezskou koalici.

Za román Veliká stavba získal Trefulka v roce 1983 exilovou Cenu Egona Hostovského. V dubnu 2009 mu Akademie literatury české udělila za celoživotní literární dílo Cenu Ladislava Fukse.