Kingsley Amis

Manuál každodenního pijáka

2012, Albatros Plus, přeložili Ivar Tichý a Miroslav Jindra

Neklamnou známkou „našeho člověka“ v oboru pití je to, že čte vše, co se mu na toto téma připlete do cesty, od plnohodnotných knih až po ony prťavé brožurky, které výrobci mají sklon věšet na hrdla lahví.

Jen tak mimochodem, nikdy jimi nepohrdejte jako pouhou reklamou; právě naopak: výrobce o svém produktu ví víc než kdokoli jiný a zvažuje svá doporučení, ať už pro to má jakékoli důvody, s příkladnou péčí. I ceníky prodejců alkoholu mohou v současné době nabídnout spoustu jasných informací. 

Tato politika neutuchající bdělosti vám jaksi sama od sebe přinese leckteré užitečné tipy: už jsem zapomněl, kde jsem se dočetl, že získáte více šťávy z citronu, který na několik minut vložíte do nádoby s horkou vodou, než když ho vezmete přímo z mísy s ovocem, o chladničce nemluvě. Ale je to fakt, a já jsem té rady poslušen vždy, když připravuji Bloody Mary (například) a mám na to čas a trpělivost.

Na druhou stranu ty knihy jsou plné folklóru, který jen velmi zřídka, pokud vůbec, budete mít šanci uvést do praxe. Mám na mysli takové fantasmagorie jako recept z Umění míchaných nápojů na punč admirála Russela. Začíná to celé výzvou, abyste si pořídili brandy v množství čtyř beček o obsahu 63 galonů – amerických galonů; to je něco přes 50 britských galonů, neboli přes 300 lahví.

Do toho je třeba zahrnout – kromě takových položek jako dvě a půl kila mletých muškátových oříšků – i šťávu z 2 500 citronů – zda teplých, či studených, se tam neříká. Dle mých výpočtů celkové množství (přijde do toho i spousta vína) poslouží při středně bujném večírku dvěma tisícovkám hostů, případně vystačí šesti lidem na celoroční mejdan. Někdy to druhé zkuste a dejte mi vědět, jak to zvládáte... bude-li to ve vašich silách. Kumpány si vybírejte s náležitou péčí.