Anna Karenina měla jediného ctitele, knížete Alexeje Vronského. Mezi filmaři jich má nepoměrně víc, asi tak jednoho každé čtyři roky za sto let kinematografie.

Nejnověji se její komplikované literární srdce přeplněné onou modrou mlhou vášnivé zamilovanosti směřující k tragickému konci pokusili dobýt britský režisér Joe Wright a přední britský dramatik českého původu Tom Stoppard. Ten se k románu Lva Nikolajeviče Tolstého postavil neortodoxně. Přenesl ho do divadla - formy, jež je mu nejbližší, jež pro film zavání naftalínem a jíž paradoxně sám Tolstoj pohrdal.

Logiku ve Stoppardově vizi divadlo má. Vypjaté teatrální gesto mělo možná ideálně zprostředkovat emoce a zvraty v osudu Kareniny. Divadelní výpravnost pak přiblížit pompéznost carského Ruska i svázanost společenskou etiketou a dvorskými pletichami. Vizuálně působivá lavina kostýmů, dekorací, choreografií a vynalézavého přelévání se z výstupu do výstupu je ale nakonec i slabinou filmu. Společně s obsazením osudových milenců.

Zbývá vám ještě 80 % článku
Předplatné bez reklam první 2 měsíce za 80 Kč
  • Veškerý obsah HN.cz
  • Mobilní aplikace
  • Bez reklam
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Články v audioverzi + playlist
  • Možnost kdykoliv zrušit
za 80 Kč s mobilní aplikací
a bez reklam nebo za 40 Kč bez mobilní aplikace
a s reklamou
Máte již předplatné? Přihlásit se