Monumentální korespondence vykresluje pravý obraz Reynka a příběhy jeho přátel

Málokterý kulturní fenomén byl v minulosti tak mytizován jako Petrkov Bohuslava Reynka. Obsáhlá Reynkova Korespondence, která po letech příprav nyní péčí editorů Jiřího Šerých a Jaroslava Meda vyšla, staví tento obraz zpátky na nohy.

Grafik, básník a překladatel Bohuslav Reynek (1892-1971) nedbal o společenský ohlas své práce ani v nejmenším: zásadní je dílo, ne to, jak se o něm hovoří (či nehovoří) v uměleckých salonech. Přesto této reflexi Reynek neušel, a to mnohdy ve velmi pokroucené formě.

Díky povrchnímu vnímání Reynkovy hluboké křesťanské víry a prvoplánovému chápání jeho grafik s vánočními motivy bývají občas petrkovské reálie připodobňovány těm betlémským. Petrkovští osamělci - kromě Reynka také jeho žena, francouzská básnířka Suzanne Renaud, a později i jejich synové Daniel a Jiří - jsou pomalu vnímáni jako "svatá rodina". Nelehký a nejednou doslova temný obraz venkovských reálií i samotného básnického světa Bohuslava Reynka bývá někdy kolorován příliš pastelovými barvami.

Do petrkovské kuchyně, kde nad ránem básník škrábal své suché jehly, se ale nechodilo záhonem sedmikrásek, jako spíš hnojištěm a močůvkou.