Výstavou o futuristických impulzech v českém umění přidává Západočeská galerie v Plzni další úspěšný počin do své v poslední době velice kvalitní nabídky. Přitom je výstava nazvaná Rytmy + Pohyb + Světlo poměrně "složitá" na pochopení.

Na první pohled se totiž futurismus v českém prostředí počátkem dvacátého století neujal vůbec. Pro domácí scénu byl příliš radikální, v Praze proběhla všehovšudy jediná výstava v roce 1913, takže se s originály nemohli místní tvůrci téměř setkat, a v kurzu byl spíše picassovský kubismus.

Kurátorka výstavy Alena Pomajzlová ale dokládá, že styčných ploch lze najít přece jen dostatek. Ani protežovaný kubismus neměl k futurismu tak daleko ve svém principu. Jen namísto simultaneity časové, což je jeden z pilířů futurismu, ukazoval simultaneitu prostorovou.

V době, která ještě nebyla atomizována postmodernou, existovaly převládající kulturní "zeitgeisty", a tak v jistém smyslu měly k sobě blízko všechny aktuální umělecké směry, pokud je vytvářeli umělci dostatečně citliví k duchu doby.

Zbývá vám ještě 80 % článku
Předplatné bez reklam první 2 měsíce za 80 Kč
  • Veškerý obsah HN.cz
  • Mobilní aplikace
  • Bez reklam
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Články v audioverzi + playlist
  • Možnost kdykoliv zrušit
Máte již předplatné? Přihlásit se