Výstavou o futuristických impulzech v českém umění přidává Západočeská galerie v Plzni další úspěšný počin do své v poslední době velice kvalitní nabídky. Přitom je výstava nazvaná Rytmy + Pohyb + Světlo poměrně "složitá" na pochopení.

Na první pohled se totiž futurismus v českém prostředí počátkem dvacátého století neujal vůbec. Pro domácí scénu byl příliš radikální, v Praze proběhla všehovšudy jediná výstava v roce 1913, takže se s originály nemohli místní tvůrci téměř setkat, a v kurzu byl spíše picassovský kubismus.

Kurátorka výstavy Alena Pomajzlová ale dokládá, že styčných ploch lze najít přece jen dostatek. Ani protežovaný kubismus neměl k futurismu tak daleko ve svém principu. Jen namísto simultaneity časové, což je jeden z pilířů futurismu, ukazoval simultaneitu prostorovou.

V době, která ještě nebyla atomizována postmodernou, existovaly převládající kulturní "zeitgeisty", a tak v jistém smyslu měly k sobě blízko všechny aktuální umělecké směry, pokud je vytvářeli umělci dostatečně citliví k duchu doby.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se