Jen málokdo dovede vystihnout chudobu jako umělecké téma bez kýčovitého sentimentu, drastičnosti nebo pitomého zbožšťování tak, jako to uměl modernista Josef Čapek.

Soubor jeho většinou drobných grafik a kreseb, na kterých jako okénka staropražského kinematografu defilují žebráci, chudé matky, prostitutky a pijáci, představuje pod názvem Zpěv z temného kouta pražská galerie Gate, pobočka kutnohorské Galerie Středočeského kraje (GASK).

Nachlazené děti

Malíř, který si radikálně přizpůsobil kubismus - za což byl v roce 1914 vyloučen ze Spolku výtvarných umělců Mánes -, našel vlastní stylizaci i v tématu chudoby. Ta je v jeho podání tichá, vážná a trpělivá (chudé matky, žebráci), a také děsivá (prostitutky, chlapi - dělníci).

Vlastně i Čapek, jehož život skončil po šesti letech útrpného putování po nacistických koncentrácích v roce 1945 v Bergen-Belsenu, chudobu poněkud poetizuje. Není to však sklon ke kýči, ale umělecké přivlastnění, důsledek osobního prožití a zaujetí.

Zbývá vám ještě 80 % článku
Předplatné za 30 Kč
  • První 2 měsíce za 30 Kč měsíčně, poté za 159 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
Máte již předplatné?
Přihlásit se