Česká filharmonie se na koncertech odevzdává neviditelné taktovce mladého Poláka

Co se stane, když se neodolatelná síla opře do nehybného tělesa? V případě devětadvacetiletého dirigenta Krzysztofa Urbańského, který ve středu debutoval s Českou filharmonií, z této srážky vznikl výtečný koncert. I šéfdirigent filharmoniků Jiří Bělohlávek z publika přihlížel tomu, jak mladý Urbański sebevědomě přichází na pódium Rudolfina a začíná své nekompromisní představy vtiskávat orchestru, který je naopak vyhlášený svou svéhlavostí.

Urbański filharmonii vedl i včera, stejný repertoár odehraje také dnes a posléze s orchestrem vyrazí na desetidenní turné po Evropě.

Dirigent si hned zkraje vzal velké sousto: skladbu Žalozpěv nad oběťmi Hirošimy skladatele Krzysztofa Pendereckého, tedy zvukový vír zvláštních efektů, které zní, jako když se čas a prostor zakřivují při radioaktivním výbuchu tisíců duší. Orchestr, jak už to v případě moderní hudby bývá, devítiminutovou skladbou zjevně nadšen nebyl. Ale Urbański z něj bez taktovky i partitury přesto vytáhl nečekaně prokreslenou interpretaci.