Miroslav Vitouš za kontrabasem připomíná medvěda. Mohutné prsty dvoumetrového obra šturmují po nástroji a smyčcem řežou hlasitěji než pila.
To, co Vitouš hraje, má ale k pouhé řemeslnosti daleko. V cyklu Jazz na Hradě totiž v pondělí vystoupí ryzí umělec, hybatel a tvůrce motivovaný potřebou soustavného vývoje.
Někdejší profesionální plavec Vitouš přijel do Ameriky v šestašedesátém už jako etablovaný muzikant. Zaskakoval u Milese Davise a čtyři roky nato s Waynem Shorterem a Joem Zawinulem zakládali sestavu budoucích průkopníků jazzrocku Weather Report.
Právě zde se Vitouš napojil na proces, který v americkém jazzu probíhal od dvacátých let, kdy se neworleanští tubisté začali přeučovat na kontrabas. Trvalo tři dekády, než basista Scott LaFaro v triu Billa Evanse jako první porušil pevně danou roli svého nástroje. Ale teprve Vitouš předurčené basové linky nahradil rozhýbaným druhým hlasem. Osvobozený kontrabas. Nástroj stejně plnohodnotný jako všechny ostatní.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
